Image Alternative text

Výukový modul: Stručný průvodce historií „fake news“ a dezinformací

Publikováno: 01/10/2019

 

Tento výukový modul pro novináře a pedagogy žurnalistiky byl původně publikován 23. července 2018 na stránkách neziskové organizace International Center for Journalists. Uveřejňujeme jej s jejím souhlasem.

Autorky: Julie Posetti a Alice Matthews


 

Anotace

Fabulování informací není nic nového. Jak uvedla fejetonistka deníku Guardian Natalie Nougayrède: „Propaganda se používá odjakživa, ovšem nikdy předtím neexistovala tak účinná technologie k jejímu šíření.“[1] Proto je při posuzování a podávání informací o současných projevech toho, co v 21. století nazýváme „informačním zmatkem“, důležité chápat historický kontext.[2]

Mylné informace, dezinformace a propaganda jsou rysy lidské komunikace nejméně od dob antického Říma, kdy Antonius potkal Kleopatru. Oktavián vedl proti Antoniovi propagandistickou kampaň, jež měla pošpinit jeho pověst. Měla podobu „krátkých, břitkých sloganů na mincích ve stylu archaických tweetů“.[3] Tyto slogany líčily Antonia jako sukničkáře a opilce a naznačovaly, že se stal loutkou Kleopatry, a kvůli svému vztahu k ní je proto zkorumpovaný. Oktavián se stal poté Augustem, prvním římským císařem, a „fake news mu umožnily jednou provždy nabourat systém republiky.“[4]

Šíření mylných informací a dezinformací dramaticky umocnil Gutenbergův vynález knihtisku roku 1493. Nakonec přinesl i první velkou novinářskou kachnu (hoax) – Velkou měsíční mystifikaci z roku 1835.[5] Deník New York Sun tehdy zveřejnil šest článků o objevu života na Měsíci, doplněných ilustracemi humanoidních netopýřích tvorů a vousatých modrých jednorožců. Šíření dezinformací se poté objevovalo během konfliktů, změny režimu a katastrof.

Během rozvoje masové komunikace ve 20. století, zejména s příchodem rozhlasu a televize, vzniklo satirické zpravodajství, příjemci zpráv někdy mylně považované za skutečnost. Jak ukazuje tato příručka, rizika mylných informací, dezinformací, propagandy a hoaxů nakonec dramaticky znásobil příchod internetu na konci 20. století a po něm sociální média ve 21. století. Omyly a podvodný obsah se dnes šíří virálně prostřednictvím komunikace mezi jednotlivými uživateli[6] a satirickým zprávám nic netušící uživatelé sociálních médií často nerozumějí a dále je sdílejí jako běžné zprávy.[7] Dnes žijeme ve světě počítačové propagandy, státem podporovaných sítí falešných profilů („sock puppets“), armád trollů[8] a technologií, jež umějí napodobit webové stránky běžných zpravodajských serverů a bez problémů manipulovat se zvukem a videem s cílem vytvořit umělé reprezentace libovolného počtu zdrojů. V tomto prostředí, kde se důvěra polarizuje podle toho, s jakými názory se „zprávy“ pojí, se mnozí příjemci zpravodajství cítí oprávněni k tomu, aby si vybírali a vytvářeli vlastní „fakta“. Všechny tyto vývojové tendence představují nebývalou míru ohrožení, jež může přehlušit a kontaminovat žurnalistiku, kterou pak nebude možné obecněji odlišit od nepravdivých a podvodných informací.

Tento vzdělávací modul určený pro novináře, školitele a pedagogy žurnalistiky (i jejich studenty) přináší historický kontext pro analýzu krize „fake news“ 21. století. Relevantní případové studie a časová osa mají uživatele lépe informovat o příčinách a důsledcích „informačního zmatku“ – od obtěžování novinářů „armádami trollů“ po manipulace voleb a diplomatické krize. Přestože sdělovací prostředky byly zapletené do dezinformací a mylných informací i v minulosti, a to i prostřednictvím novinářských mystifikací, v paradigmatu, které v současnosti převládá napříč různými sdělovacími prostředky, se tento postup nepovažuje za legitimní. To částečně vysvětluje, proč jsou současné projevy dezinformací a mylných informací k vidění především na sociálních médiích – což přináší vážná rizika pro autentickou žurnalistiku a obecněji pro otevřené společnosti.

K současné krizi patří využívání informací řadou vlád pro vojenské účely i jejich zneužívání ze strany PR společností, často na základě smluv s politickými subjekty a aktéry. To s sebou přináší riziko „závodů ve zbrojení“, pokud jde o dezinformační úsilí, což pravděpodobně povede ke vzájemné kontaminaci informačních prostředí obecně i k tomu, že se útoky s vysokou pravděpodobností budou vracet. Pokud došlo k odhalení dezinformačních kampaní, zúčastněné strany – realizační agentury i jejich političtí klienti – to silně poškodilo (viz případy společnosti Bell-Pottinger a Cambridge Analytica níže).

 

 

Propaganda, hoaxy a satira jako historické rysy ekologie komunikací


Vybraná časová osa „informačního zmatku“ v průběhu věků[9]
 

cca 44 př. n. l. – Očerňující kampaň proti Marku Antoniovi
Oktaviánova propagandistická kampaň proti Antoniovi využila mince se slogany podobné tweetům, jež měly pošpinit Antoniovu pověst.

cca 1450 – Gutenbergův vynález knihtisku
Knihtisk, spolu se zprávami, jež se začínaly šířit po celé Evropě, umožnil vznik smyšlených „faktů“.[10]

1835 – Velká měsíční mystifikace
Deník New York Sun vydal šest článků o objevu (neexistujícího) života na Měsíci s tím, že jde o popis zjištění astronoma sira Johna Herschela.[11]

1899-1902 – Búrská válka
Propaganda během tohoto jihoafrického konfliktu udržovala stereotypní představu „Búrů“. Zpopularizovala ji britská armáda, aby pro podporu nepopulární války získala britské veřejné mínění.[12]

1914-1918 – 1. světová válka
Při odvodech sehrála klíčovou roli propaganda apelující na nacionalismus a vlastenectví: „Tvoje země TĚ potřebuje“, „Tati, co jsi TY dělal během první světové války?“[13]

1917 – Německá továrna na mrtvoly
Britská propaganda se během 1. sv. války zaměřila na démonizaci nepřátelských Němců. Deníky The Times a The Daily Mail publikovaly roku 1917 články o tom, že německé síly vzhledem k nedostatku tuku v Německu, způsobenému britskou námořní blokádou, vyvařují mrtvoly vlastních vojáků na tuk, masokostní moučku a potravu pro prasata. To mělo své důsledky během 2. světové války poté, co se objevily zprávy o zvěrstvech holocaustu. Dezinformace obsažené ve zprávách roku 1917 údajně způsobily, že se o prvních zprávách o nacistických zvěrstvech pochybovalo.[14]

1917 – Ruská revoluce
Vzniká propaganda éry ruské revoluce; jedna ze strategií využívala k oslovení „velkého množství příznivců“ chytlavými slogany a poutavými barvami ruskou železniční síť.[15]

1933 – Vznik říšského Ministerstva veřejné osvěty a propagandy
S nástupem nacismu zřídil Joseph Goebbels Říšské ministerstvo veřejné osvěty a propagandy s cílem šířit nacistické poselství podněcující nenávistné násilí vůči Židům pomocí všech médií, včetně divadla a tisku. „Nacistická propaganda byla… nezbytná pro motivaci těch, kteří se podíleli na masovém vyvražďování evropských Židů a dalších obětí nacistického režimu. Sloužila také k zajištění souhlasu milionů dalších – v roli přihlížejících – k cílenému rasovému pronásledování a masovému vraždění.“[16]

v 1938 – Rozhlasová hra Válka světů
Rozhlasová hra Válka světů zmátla řadu neznalých posluchačů v USA, kteří kvůli ní uvěřili, že došlo k útoku na Zemi, a předznamenala tak reakce na satirické zprávy ve 21. století. „Nikdo z tvůrců Války světů nečekal, že posluchače oklame, vždyť ten příběh se zdál všem příliš hloupý a nepravděpodobný na to, aby ho někdo bral vážně.“[17]

1939-1945 – 2. světová válka
Edward Herzstein v knize The War that Hitler Won (Válka, kterou Hitler vyhrál, 1978) popsal nacistickou propagandistickou kampaň jako „neblaze nejproslulejší propagandistickou kampaň v dějinách.“[18] Démonizace a pronásledování Židů nacisty byly tak účinné, že ke krutostem docházelo za podpory veřejnosti a popírání holocaustu přetrvává i ve 21. století.

1955-1975 – Válka ve Vietnamu
Americkým tiskovým konferencím o válce ve Vietnamu, pořádaným každý den odpoledne v hotelu Saigon, se říkalo „Five O’clock Follies“ (Pošetilosti o páté)”.[19] Propagandistická kampaň USA, někdy také nazývaná „Optimism Campaign“ (Kampaň optimismu)[20] potlačovala odpor vůči válce šířením strachu pomocí „teorie dominového efektu“[21] – pokud se pod komunistický vliv dostane jedna země, brzy budou následovat její sousedé.

1965 – Hnutí 30. září, Indonésie
Příslušníci indonéských ozbrojených sil zavraždili šest vysoce postavených generálů indonéské armády. Šéf strategického vojenského velení rezervní armády, generál Suharto, obvinil z pokusu o převrat komunistickou stranu a jako de facto vojenský vůdce převzal moc. V následujících měsících jeho vojska popravila nejméně půl milionu osob za spojení s komunismem. Suhartova vojenská diktatura „učinila z nadmíru nečisté protikomunistické propagandy základní kámen své legitimnosti a Indonésii vládla s podporou USA až do roku 1988“.[22]

1947-1991 – Studená válka
Během tohoto období se k ovlivňování obyvatelstva využívalo mezinárodní vysílání.[23][24]

1972-90. léta – Propagandistická válka v JAR
Jihoafrická vláda sponzorovala sofistikovanou, tajnou a globální propagandistickou a lobbistickou kampaň s cílem získat podporu pro svou politiku apartheidu a čelit opozici. Cílila na klíčové autority utvářející veřejné mínění v hlavních městech na Západě a v jejím čele stál vládní ministr Eschel Rhoodie. Kampaň odhalili místní investigativní reportéři na konci 70. let, ovšem pokračovala až do začátku let devadesátých.[25]

1983 – Aprílový rozhovor
Reportér agentury The Associated Press Fred Bayles dělal rozhovor s historikem populární kultury a profesorem Bostonské univerzity Josephem Boskinem, který se mu snažil vysvětlit nejasný původ apríla. Bayles na něj neustále naléhal, a Boskin si proto „vymyslel příběh“ o šaškovi, který se stal králem. Očekával, že ho Bayles pochopí, jenže ten příběh zveřejnil –a mystifikace byla úspěšná.[26]

1996 – Začalo vysílání pořadu The Daily Show
V USA začalo vysílání satirického a podle slov tvůrců „mystifikačního“ televizního zpravodajského pořadu. Přineslo vzestup satirického zpravodajství jako žánru, jenž se stal „jakýmsi korektivem a náhradou za ‚tradiční žurnalistiku‘“.[27]

1998 – Začátek online zpravodajství The Onion
V USA vznikly satirický zpravodajský web, přičemž řada jeho článků byla později, v době, kdy „fake news ovládnou kanály Facebooku“, mylně považována za skutečnost.[28] V roce 2012 web zveřejnil článek „Kim Jong-Un Named The Onion’s Sexiest Man Alive For 2012“ (Web The Onion označil Kima Jong-Una za nejvíce sexy muže roku 2012). Deník čínské komunistické strany People’s Daily na zprávu naletěl a napsal o ní ve svém novém čísle,[29] stejně jako deník Korean Times.[30] K označení pravdivých příběhů hodných parodie se začal běžně používat hashtag #NotTheOnion.

2003-2011 – Válka v Iráku
• Roku 2003, v období před koaliční invazí do Iráku, vedené Spojenými státy, vydal deník The New York Times v rámci „války proti teroru“ po 11. září 2001 sérii článků, včetně zprávy, která nebyla „nikdy nezávisle ověřena“ a týkala se tábora, v němž se „vyráběly biologické zbraně“. Články reportérky Judith Miller obsahující mylné informace o zbraních hromadného ničení[31] patří údajně k těm, jež které měly „pro Ameriku ty největší důsledky“ a které úředníci Bushovy správy uváděly jako jeden z důvodů, proč jít do války s Irákem.[32] The New York Times prý „prezentovaly názor na irácké zbraně hromadného ničení jako skutečnost.“[33] Tato epizoda se stala známou pod označením „Weapons of Mass Distraction“ (Zbraně hromadného odvrácení pozornosti). Dodnes se diskutuje o tom, že noviny tehdy důvěřovaly zdrojům bez dostatečné a náležité pozornosti, a mohly tak podléhat manipulaci ze strany šiřitelů dezinformací.

• Jako ministr informací Saddáma Husajna během války působil bývalý irácký diplomat Muhammad Sajíd al-Saháf. Používal tak pestré propagandistické taktiky, že byl kvůli svým neuváženě nepřesným tvrzením o konfliktu považován až za parodickou postavu a v západních médiích se proslavil jako „komický Ali“ a „Bagdád Bob“. Natočili ho například, když odmítal přítomnost amerických tanků v Bagdádu i poté, co se za ním během televizního rozhovoru valily městem.[34]

2004 – New York Times vydaly omluvu kvůli zprávě o zbraních hromadného ničení „Redaktoři na několika úrovních, kteří měli práci reportérů zpochybňovat a vyzývat je k větší skepsi, se zřejmě příliš soustředili na to, aby noviny získaly sólokapra. Líčení iráckých přeběhlíků se ne vždy poměřovala jejich silnou touhou vypudit Saddáma Husajna.“ Tato reflexivní kritika redakční rady deníku The New York Times se týkala zpravodajství o „zbraních hromadného ničení“. „Domníváme se, že příběh iráckých zbraní a mylných informací zdaleka nekončí. Máme v úmyslu pokračovat v agresivním zpravodajství, v němž se zaměříme na to, abychom věci uvedli na pravou míru.“[35]

2005 – Vznikl pořad The Colbert Report
Začal se vysílat večerní satirický televizní pořad uváděný fiktivním moderátorem. „Neobyčejný nárůst“ podobných pořadů v USA byl označen za „dlouhodobý generační fenomén“.[36] Spolu s dalšími pořady uvádějícími „fake news“, například The Daily Show, má na politiku větší dopad než jiné satirické pořady, například je Saturday Night Live, protože rozostřuje hranice mezi skutečným a nepravdivým zpravodajstvím, a satira je v něm méně zřejmá: „valná část toho, co se vydává za seriózní zpravodajství… se stala simulací skutečnosti“.[37]

2010 – Egyptské státní noviny upravily fotografii světových lídrů tak, aby před ně a do jejich středu umístily egyptského prezidenta
Noviny Al-Ahram upravily snímek světových lídrů mířících na zahájení zasedání mírových rozhovorů o Středním východě tak, aby egyptský prezident Husní Mubarak kráčel před nimi. Na neupraveném snímku se přitom ve skutečnosti ploužil za představiteli USA, Palestiny a Izraele. Manipulaci odhalil egyptský blogger.[38]

2011 – Občanská válka v Sýrii (dodnes)
Vedle ozbrojených konfliktů se v Sýrii vedla informační válka, přičemž nepřátelé šířili mylné informace prostřednictvím sociálních médií a jiných digitálních kanálů s cílem diskreditovat se navzájem. Mluvčí Mezinárodního výboru Červeného kříže (ICRC) v Sýrii atmosféru popsal jako „informační chaos“.[39] Když americký prezident Donald Trump roku 2016 použil pojem „fake news“, syrský prezident Bašár Assad prohlásil: „Žijeme v éře fake news“.[40] Reagoval tak na zprávu organizace Amnesty International[41] o „cíleném tažení v podobě mimosoudních poprav“, k nimž docházelo v jednom syrském vězení. Zpráva uváděla, že v letech 2011 až 2015 bylo tajně pověšeno až 13 000 lidí, kteří se postavili Assadově vládě. V dubnu 2017, prezident Assad prohlásil, že zprávy o chemickém útoku, při němž zahynulo 89 osob, jsou „naprosté výmysly“.[42] Naznačil, že fotografie znázorňující děti, jež zahynuly při útoku na město v moci rebelů, jsou zinscenované, a celý incident popsal jako „vymyšlený“ a „nepřesvědčivý.“[43] Assadovo tvrzení o „vymyšleném“ incidentu ověřilo forenzní zpravodajství deníku The New York Times, jež dospělo k závěru, že syrská vláda shodila chlórovou bombu na obytný dům.[44]

2013 – Australské sdělovací prostředky zveřejnily falešnou tiskovou zprávu
V odstrašujícím příběhu o „nebezpečí, jež s sebou přináší upřednostnění rychlosti před správností“ zveřejnilo několik sdělovacích prostředků v Austrálii falešnou tiskovou zprávu, podle které banka ANZ odvolala své investice ve výši 1,2 miliardy dolarů do financování vlajkového projektu společnosti Whitehaven Coal.[45] Tiskovou zprávu, jež vypadala jako z dílny banky ANZ, napsal aktivista boje proti těžbě uhlí Jonathan Moylan a uváděla jméno skutečného řídícího pracovníka společnosti. Moylan jeho telefonní číslo nahradil svým vlastním.[46] Ceny akcií společnosti Whitehaven Coal klesly o 6 %, a hodnota společnosti o 300 milionů dolarů.[47]

2014 – Rusko a Ukrajina
Když eskaloval konflikt na Ukrajině, objevily se zprávy agentury Internet Research Agency (se sídlem v Petrohradě).[48] Bývalí pracovníci řekli deníku The Guardian, že je „platí, aby zaplavovali fóra a sociální média protizápadními a pro-kremelskými komentáři“[49] a server BuzzFeed citoval uniklé dokumenty odhalující pracovní vytížení „armád trollů“. Podle těchto zdrojů měli najatí „pěšáci“ během průměrného pracovního dne 50krát komentovat novinové články. Každý blogger měl mít šest facebookových účtů, publikovat nejméně tři příspěvky denně a nejméně dvakrát denně diskutovat o zprávách ve skupinách. Očekávalo se, že do konce prvního měsíce získá 500 sledujících a ke každé položce bude mít nejméně pět příspěvků denně. Na Twitteru měli „pěšáci“ spravovat deset účtů s 2 000 sledujícími a tweetovat 50krát denně.[50] Na Ukrajině vzniklo centrum „Stop Fake“[51] (a do roku se 2018 rozšířilo do dalších evropských zemí).

2015 – Moderátor egyptské televize označil záznam videohry za důkaz ruské akce v Sýrii Moderátor televizních zpráv si vysloužil kritiku za odvysílání nesprávné informace poté, co ruskou intervenci v Sýrii vynášel nad úsilí USA: „Ano, tohle je ruská armáda, tohle jsou ruské zbraně, to je [Vladimir] Putin. Ano, bojují proti terorismu, skutečně mu čelí. Nyní uvidíte děsivé, děsivé video.“ Jako zdroj byl ovšem odhalen pět let starý záznam ruské videohry na YouTube.[52]

2016 – Volby
Spojené státy:
Ve dnech bezprostředně před americkými volbami a po nich „lidé na Twitteru sdíleli téměř stejný počet ‚fake news‘ jako skutečných zpráv“.[53] Jedna konkrétní nepravdivá zpráva, jež kolovala v období kolem voleb, popisovala údajný gang pachatelů zneužívání dětí řízený Hillary Clinton z pizzerie jménem Comet Ping Pong.[54] Jednoho muže pak v rámci „jeho vyšetřování“ vedla ke střelbě útočnou puškou uvnitř restaurace.[55] Podle Facebooku navíc jedna firma, pravděpodobně se sídlem v Rusku, během dvou let, jež zahrnovaly i období voleb, zaplatila 100 000 dolarů za tisíce amerických reklam na této sociální síti.[56] Vyšetřování New York Times a zkoumání společnosti FireEye působící v oblasti počítačové bezpečnosti prokázalo, že ruští operátoři vytvářeli profily „falešných Američanů“ na Facebooku a na Twittteru a boty na Twitteru využívali ke zveřejňování zpráv zaměřených proti Hillary Clinton.[57]

Brexit: Rozsáhlá analýza sociálních médií během příprav brexitu prokázala, že „nejen že na Instagramu byl dvojnásobek příznivců brexitu, ale byli také pětkrát aktivnější než aktivisté kampaně Remain (pro zachování členství v EU; pozn. překl.).“[58] Podobná situace byla i na Twitteru. Zahraniční účty údajně odesílaly „v den konání voleb statisíce tweetů ve prospěch odchodu z EU.“[59][60]

Filipíny: Portál Rappler.com využil investigativní žurnalistiku k odhalení státem podporovaných dezinformačních kampaní, jež následovaly po filipínských volbách roku 2016, a k boji proti nim.[61] Metody zahrnovaly „analýzu velkých dat“ (big data), ověřování faktů a vyvracení podvodného obsahu sociálních médií,[62] jež vedlo k odhalení sítí falešných profilů. Výkonná ředitelka a šéfredaktorka portálu Maria Ressa a řada jejích zaměstnanců jsou i nadále vystaveni neutuchajícímu online obtěžování ze strany státu.[63]

2016-2017 – Farmy trollů a „fake news“ pro zisk
Když volby ve Spojených státech vstoupily do roku 2016, zprávy mezinárodních sdělovacích prostředků odhalily výnosnou farmu trollů provozovanou teenagery v městečku Veles v bývalé jugoslávské republice Makedonii. Podle zjištění bylo ve Velesu registrováno více než 100 protrumpovských webů publikujících vykonstruované zprávy, přičemž jeden provozovatel vydělal v posledních třech měsících kampaně 16 000 dolarů.[64] Obsah webů zahrnoval virální smyšlené články o podpoře kandidáta Donalda Trumpa ze strany papeže a o „hrozící obžalobě“ demokratické prezidentské kandidátky Hillary Clinton. Provozovatelé serverů šířících „fake news“ výrazně profitovali z automatických reklamních nástrojů (např. Google AdSense) sledujících jejich senzační falešný obsah. V posledních týdnech předvolební kampaně promluvil o „digitální zlaté horečce“, kterou zažívala farma „fake news“ ve Velesu, prezident Obama.[65]

Mimořádně zaujaté „zpravodajské“ weby, které dezinformace šíří kvůli zisku, převládají i v USA. Vyšetřování portálu BuzzFeed roku 2017 odhalilo, že vykonstruovaná pobouření s masivním využitím Facebooku byla základem obchodního modelu jedné floridské společnosti, jež na řadě webových stránek produkovala nepravdivý a zavádějící obsah útočící na liberály i konzervativce. Cílem bylo „zvýšit metriky nebo příjmy z reklamy“.[66]

2016 – Facebook oznámil, že bude upozorňovat na „fake news“
Když byl Facebook obviněn z usnadňování šíření dezinformací,[67] výkonný ředitel společnosti Mark Zuckerberg myšlenku, že by „fake news“ sdílené na této síti ovlivnily volby ve Spojených státech, zpočátku odmítal.[68] Později však společnost oznámila, že bude spolupracovat s ověřovateli faktů se snaze „fake news“ potírat a usnadní oznamování hoaxů a upozorňování na sporné články.[69] V lednu 2018 Facebook ustoupil od zahrnutí zpravodajství do svého „kanál zpráv“ poté, co experimenty ukázaly, že vylepšení kanálu mohou vést k posílení „fake news“.[70]

2016 – Kolumbijský hacker prozradil, že narušil volby v celé Latinské Americe
Andres Sepulveda v rozhovoru pro časopis Newsweek tvrdil, že si ho v letech 2006 až 2014 najali, aby narušil a ovlivnil výsledky prezidentských voleb v Mexiku, Nikaragui, Panamě, Hondurasu, Salvadoru, Kolumbii, Kostarice, Guatemale a Venezuele. Podle svých slov vedl tým hackerů, který během mexických prezidentských voleb v roce 2012 „kradl strategie kampaní, manipuloval se sociálními médii s cílem vytvářet falešné vlny nadšení a posměchu a instaloval spyware do kanceláří opozice“.[71] V současnosti si Sepulveda odpykává desetiletý trest za obvinění z hackerské činnosti v průběhu kolumbijských voleb roku 2014.

2016 – Pákistánský ministr obrany v reakci na „fake news“ varoval před jadernou odvetou
Když si pákistánský ministr obrany na falešném zpravodajském webu přečetl, že Izrael vyhrožuje Pákistánu jadernými zbraněmi, tweetoval: „Izraelské min. obr. hrozí jadernou odvetou, protože předpokládá roli Pak. v Sýrii v boji proti Daesh. Izrael zapomíná, že i Pákistán je jaderná země.“[72] Fiktivní článek měl titulek s několika chybami a uváděl nesprávné jméno izraelského ministra obrany. Izraelské ministerstvo obrany v reakci na tweet pákistánského ministra obrany tweetovalo: „Zprávy, na které odkazuje pákistánský min. obr., jsou zcela nepravdivé.“

2016 – Zvolený americký prezident Donald Trump použil spojení „fake news“
Americký prezident obvinil své kritiky z řad novinářů (počínaje CNN) z šíření „fake news“.[73] Jeho útočné používání tohoto pojmu se začalo šířit po celém světě a proti novinářům a zpravodajským organizacím jej využívají i jiní přední političtí představitelé.[74]

2017 – Společné prohlášení o svobodě projevu a „fake news“, dezinformacích a propagandě
Začátkem roku 2017 vydali společné prohlášení zvláštní zpravodaj OSN pro svobodu názoru a projevu, zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků, zvláštní zpravodaj Organizace amerických států pro svobodu projevu a zvláštní zpravodaj pro svobodu projevu a přístup k informacím Africké komise pro lidská práva a práva národů. Vyjádřili v něm znepokojení nad šířením dezinformací a propagandy a útoky na sdělovací prostředky jako na „fake news“. Uznali také dopady této situace na novináře a žurnalistiku: „(Jsme) znepokojeni případy, kdy veřejné orgány pomlouvají a zastrašují média, vyhrožují jim a tvrdí, že jsou „opozicí“ nebo „lžou“ a mají skrytou politickou agendu, což zvyšuje riziko výhrůžek a násilí vůči novinářům, podkopává veřejnou důvěru v žurnalistiku jako veřejný kontrolní orgán a může klamat veřejnost stíráním hranic mezi dezinformacemi a mediálními produkty obsahujícími nezávisle ověřitelná fakta.“[75]

2017 – Americké zpravodajské služby posuzovaly podíl Ruska na amerických volbách
Zpráva vydaná CIA, NSA a FBI v lednu 2017 uvedla, že ruští aktéři se v roce 2016 snažili využít „placené uživatele sociálních sítí neboli ‚trolly‘“ s cílem ovlivnit výsledek amerických voleb.[76] Google, Facebook a Twitter následně uvedly, že v souvislosti s politickým obsahem šířeným v průběhu voleb v USA identifikovaly ruské účty.[77]

2017 – Venezuelský prezident popisuje mezinárodní média jako „fake news“
Venezuelský prezident Nicolas Maduro v červenci 2017 prohlásil, že média „šíří hromadu falešných výkladů, spoustu lží. Dnes se tomu říká fake news, že? Éra post pravdy.“[78] O měsíc později v projevu k ústavodárnému shromáždění země popsal stanice BBC a CNN jako „manipulátory informací“.[79]

2017 – Zahájení parlamentního vyšetřování „fake news“ v Británii, na Filipínách a v Austrálii
V Británii zahájil Výbor pro kulturu, média a sport vyšetřování „fake news“ otázkou „Co jsou fake news? Kde se neobjektivní, ale legitimní komentář stává propagandou a lží?“[80] Austrálie poté oznámila zřízení Užšího výboru pro budoucnost žurnalistiky veřejného zájmu, který má přezkoumávat „fake news“, propagandu a veřejné dezinformace.[81] Rostoucí obavy z „fake news“ a propagandy, nevhodného úniku údajů jednotlivých spotřebitelů a neschopnost omezit online šikanu a nevhodný obsah vedly australskou národní unii novinářů – organizaci MEEA (Media, Entertainment and Arts Alliance) – k výzvě, aby se „digitální giganti“ jako Google, Facebook, Twitter a YouTube „regulovali podobně jako vysílání a (aby) museli přispívat určitým procentem svých příjmů na žurnalistiku veřejného zájmu.“[82] Na Filipínách Senátní výboru pro informování veřejnosti a hromadné sdělovací prostředky konal slyšení o šíření falešných, zavádějících zprávy a mylných informací online.[83]

2017 – Prezidentské volby v Keni
Podle reprezentativního průzkumu vzorku 2 000 Keňanů oprávněných volit, provedeného tři měsíce před volbami v srpnu 2017, vidělo 90 % respondentů nepravdivé zprávy, přičemž 87 % lidí podle svých slov vidělo „zprávy úmyslně nepravdivé“.[84] Patřily k nim dezinformační materiály vytvořené s cílem napodobit legitimní obsah zpráv, k nimž se přidávaly symboly medií jako BBC, CNN a NTV Kenya, aby tak nepravdivé zprávy získaly na důvěryhodnosti.[85] Mylné informace a propaganda v Keni nejsou nic nového, ovšem: „Tato volební sezóna přinesla jejich přesun na platformy populárních sociálních médií, kde si buď pohrávaly se stávajícími názory, obavami a předsudky, nebo ovlivňovaly postoje a dokonce i hlasování.“[86]

2017 – Celostátní volby ve Franci a Německu
Francie:
Britský deník The Independent oznámil, že podle studie Oxfordské univerzity „až čtvrtina politických článků sdílených na Twitteru ve Francii vycházela z mylných informací“.[87] Třicet sedm zpravodajských organizací a technologických partnerů v období před volbami spolupracovalo na iniciativě CrossCheck s cílem ověřovat a odhalovat „fake news“.[88]
Německo: Německou předvolební kampaň oproti americkým volbám roku 2016 „fake news“ do značné míry neovlivnily.[89] Přesto německý parlament schválil koncem června 2017 zákon, jenž „ukládá pokuty ve výši více než 50 milionů dolarů Facebooku a dalším sociálním médiím, jež ihned neodstraní nezákonný obsah.“[90]

2017 – Nabourání do katarské státní tiskové agentury
Eskalace napětí na Blízkém východě mezi Katarem a některými jeho arabskými sousedy byla popsána jako „první velká geopolitická krize vyvolaná počítačovými hackery“.[91] Podle zprávy portálu Quartz, jež citovala katarskou vládu, došlo v květnu 2017 k nabourání do tiskové agentury QNA a následnému zveřejnění smyšlené zprávy na jejím webu. Podle Katarců článek obsahoval smyšlené citace přisuzované katarskému emírovi Tamímovi ibn Hamadovi Al Sánímu, který měl kritizovat amerického prezidenta Donalda Trumpa a chválit Írán jako islámskou mocnost. Emír se měl také údajně příznivě vyjádřit o Hamásu – podle USA teroristické organizaci – a Muslimském bratrstvu. V reakci na tuto zprávu začaly další sdělovací prostředky v regionu o Kataru s odkazem na falešný článek agentury QNA publikovat negativní články, včetně obvinění, že působí proti zájmům USA a podporuje teroristické skupiny. Svou roli sehrála i počítačová propaganda s „armádou trollů“ na Twitteru využívající hashtag „قطع_العلاقات_مع_قطر#“ („Přerušte vztahy s Katarem), který byl na arabském Twitteru populární v červnu. Sousední země poté začaly s Katarem skutečně přerušovat vztahy. Podle portálu Quartz incident málem vedl k „první válce kvůli ‚fake news‘, jež mohla přejít do fyzického konfliktu“.[92]

2017 – Pákistán zablokoval satirický zpravodajský web
V Pákistánu byl zablokován satirický sloupek a web The Khabaristan Times, jenž byl součástí zpravodajského webu Pakistan Today[93], a ukončil proto činnost.

2017 – Pokus o oklamání novinářů deníku The Washington Post
Deník The Washington Post po zjištění podvodu ze strany důvěrného zdroje porušil slib anonymity a podvod odhalil na své přední straně.[94] Šlo o jasný pokus škodlivých „fake news“ s cílem oklamat novináře.[95]

2018 – Americký prezident Donald Trump vyhlásil „Ceny fake news“
President Trump udělil „ocenění“ několika hlavním zpravodajským organizacím, na která zaútočil označením „fake news“ ve snaze bránit se jejich kritice.[96]

2018 – Obvinění amerického ministerstva spravedlnosti během vyšetřování zasahování do voleb
16. února obvinilo americké ministerstvo spravedlnosti třináct ruských státních příslušníků a ruskou internetovou agenturu ze spiknutí s cílem narušit volby ve Spojených státech. Podle obvinění „si obžalovaní a spoluúčastníci spiknutí založili účty u digitálního poskytovatele platebních služeb PayPalu, vytvářeli falešné doklady totožnosti, včetně falešných řidičských průkazů, a zveřejňovali příspěvky na účtech sociálních médií spravovaných organizací pomocí údajů o totožnosti amerických obětí. Obžalovaní a spoluúčastníci spiknutí také získali a pokoušeli se získat falešné doklady totožnosti s cílem používat je k prokázání totožnosti v souvislosti s vedením účtů a k nákupu reklamy na sociálních sítích.“[97] Jak stálo v obvinění, cílem bylo znevážit kandidátku Demokratické strany Hilary Clinton a posílit volební šance Donalda Trumpa. Spiknutí připravili „lidé, kteří používali falešné internetové profily, aby šířili rozvratné zprávy, odcestovali do Spojených států, aby získali tajné informace, a pořádali politická shromáždění, přičemž se vydávali za Američany.“[98] Ruský prezident Vladimir Putin sice trval na tom, že obžalované strany nejednaly jménem ruské vlády, ovšem přislíbil, že nebudou nikdy vydány, aby čelily obvinění.[99] Následně byly v souvislosti se spiknutím objeveny tisíce stránek, účtů, vláken na fórech a blogů, které byly odstraněny mediálními sítěmi, včetně společností Facebook, Twitter, Reddit a Tumblr.[100]

2018 – Falešný filantrop způsobil diplomatický spor mezi Brazílií a Venezuelou
Údajně duševně nemocný Brazilec žijící v Los Angeles využíval sociální média k tomu, aby renomované mediální organizace, brazilskou advokátní komoru, vlády Venezuely a Brazílie, celou řadu diplomatů, krajně pravicové skupiny a několik organizací pro lidská práva přesvědčil, že je filantrop v čele neziskové organizace získávající finanční prostředky na péči o podvyživené venezuelské děti. Následná diplomatická smršť, kterou spustila online reakce na „filantropovu“ činnost, vyústila ve vzájemné vyhoštění vrcholných diplomatů Brazílie a Venezuely. Zatímco jedny noviny se o muži zmiňovaly jako o zástupci americké nevládní organizace, venezuelské úřady ho zatkly, uvěznily na 11 dnů a obvinily z napojení na zločineckou organizaci s mezinárodním dosahem. Ani jedna verze příběhu však nebyla pravdivá. Globální kampaň organizovaná prostřednictvím hashtagu vedla nakonec k jeho propuštění a deportaci.[101]

2018 – Reportáže novinářů způsobily kolaps dezinformační kampaně v JAR
Činnost ukončila prestižní PR společnost Bell Pottinger, jež byla podle tiskové zprávy odhalena jako klíčový aktér v „rozsáhlé jihoafrické propagandistické válce založené na fake news“.[102] Tato britská společnost se spolu s marketingovou firmou se sídlem v Indii podílela na dlouhodobé a tajné kampani podněcující rasovou polarizaci, jejímž cílem bylo zdiskreditovat kritiky tehdejšího jihoafrického prezidenta Jacoba Zumy a podnikatelské rodiny Gupta, která společnosti (slušně) platila. Dezinformace se šířily prostřednictvím webových stránek, tweetů (podpořených boty), zavádějících online inzerátů, tajného využívání Facebooku a Wikipedie i hackování a úmyslných úniků. Novináři, kteří odhalili „uchvácení státu“ rodinou Gupta (jež údajně rozhodovala i o jmenování ministrů vládního kabinetu), byli obviněni ze slepého obdivu vůči „bílému monopolnímu kapitálu“.[103] Během tohoto období se stala cílem online nenávistné kampaně redaktorka Ferial Haffajee, jejíž image byla zmanipulována tak, aby vyvolávala falešný dojem o jejích vlastnostech.[104][105]

2018 – Zpráva Evropské unie o „fake news“
Koncem roku 2017 vytvořila Evropská unie skupinu odborníků na „fake news“ a online dezinformace na vysoké úrovni, která začátkem roku 2018 vypracovala zprávu s různými doporučeními, třebaže nevolala po státních regulacích.[106] Zpráva doporučovala větší transparentnost online zpravodajství a jeho šíření, zvýšení mediální a informační gramotnosti s cílem bránit dezinformacím, nástroje pro posílení uživatelů a novinářů s cílem potírat dezinformace a podpořit pozitivní zapojení do rychle se rozvíjející oblasti informačních technologií, kroky k zajištění rozmanitosti a udržitelnosti mediálního ekosystému evropského zpravodajství a další výzkum.

2018 – Regionální soud Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) rozhodl v neprospěch zákonů o „falešných zprávách“ v Gambii
V únoru 2018 padl historický rozsudek regionálního soudu Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS), podle něhož gambijské zákony o pobuřování, nepravdivých zprávách a trestné pomluvě porušují právo na svobodu projevu.[107] Žalobu podala roku 2015 Federace afrických novinářů v exilu. V souladu s těmito zákony zadržela gambijská Národní zpravodajská služba dva novináře a podrobila je mučení. Nová gambijská vláda na rozhodnutí soudu do doby vzniku tohoto textu nereagovala. Vzhledem k tomu, že regulaci „fake news“ začalo zvažovat více zemí (viz případy Německa a Malajsie uvedené výše), rozsudek posloužil jako příhodná připomínka rizik pro svobodu projevu, která s sebou mohou přinášet podobné snahy o regulaci.

2018 – Australský ministr pro přistěhovalectví vyvolal spor s JAR v důsledku rasistické, krajně pravicové propagandy a kritiku označil za „fake news“
Australský ministr pro ochranu hranic a přistěhovalectví Peter Dutton vyvolal diplomatický spor, když v reakci na problematické zprávy inspirované krajně pravicovou propagandou o plánech na přerozdělení půdy v JAR přislíbil, že zváží zvláštní kategorii víz pro urychlené vyřizování žádostí o azyl podaných (pouze) bílými jihoafrickými farmáři.[108] Jeho tvrzení, že tyto lidi musí „zachránit“ „civilizovaná země“, sice vycházelo z řady dezinformací, za „fake news“ ovšem označil publicistiku, jež byla vůči jeho komentářům kritická: „Pokud si lidé myslí, že se kvůli jejich nesmyslům a smyšlené kritice ve stylu ‚fake news‘ shrbím nebo ustoupím, dočkají se něčeho jiného,“ řekl v rozhovoru rozhlasovému redaktorovi.[109]

2018 – Skandál Cambridge Analytica
V březnu 2018 prozradil informátor novinám The Observer a The New York Times a televizní stanici Channel 4 News, že (soukromě působící) akademický psycholog z Cambridgeské univerzity a síť firem působících pod hlavičkou „Cambridge Analytica“ – společnosti specializující se na psychologické profilování a mikro-cílené politické zprávy – zneužili ohromný soubor údajů získaných od milionů uživatelů Facebooku. Společnost je použila k cílení na konkrétní skupiny voličů v období před americkými prezidentskými volbami roku 2016. Podle tajně natočené reportáže stanice Chanel 4 se vedení společnosti chlubilo tím, že údaje využívalo k cílení propagandy a dezinformací na veřejnost. Viceprezidentem společnosti byl Steve Bannon, který z ní v roce 2016 odešel, aby vedl předvolební kampaň Donalda Trumpa.[110] Novináři v utajení zachytili vedoucí pracovníky společnosti Cambridge Analytica, kteří se pyšnili tím, že společnost a její partneři pracovali na volbách v zahraničí ve více než 200 případech, včetně Argentiny, Nigérie, Keni, Indii a České republiky. Informátor ze společnosti Cambridge Analytica Christopher Wylie také prohlásil, že společnost „podváděla“ při hlasování o brexitu v roce2017.[111] V návaznosti na tato odhalení společnost ukončila svou činnost.

2018 – Ojedinělé společné prohlášení zvláštních zpravodajů OSN vyzývající Indii k ochraně novinářky před útoky živenými dezinformacemi
Rozsáhlé online obtěžování nezávislé investigativní novinářky Rany Ayyub přimělo pět zvláštních zpravodajů OSN k tomu, aby po masovém šíření nepravdivých informací s cílem bránit kritickému zpravodajství vyzvali indickou vládu k její ochraně. Na Ranu Ayyub se zaměřily dezinformace o její osobě na sociálních médiích, včetně videí typu „deepfake“, která nepravdivě naznačovala, že natáčela pornografické filmy, a přímého vyhrožování znásilněním a smrtí.[112] Podle Rany Ayyub měly tyto útoky spojitost s indickou vládou.

2018 – Vývoj snah o regulaci „fake news“
V lednu 2017 vstoupil v Německu v platnost Zákon o vymáhání práva na sítích,[113] který po platformách sociálních médií požaduje, aby odstranily a blokovaly „fake news“, obsah, který by mohl podněcovat k nenávisti, a další ilegální obsah zakázaný trestním zákoníkem nejpozději do 24 hodin poté, co na něj byly upozorněny. Porušení zákona může mít za následek pokutu ve výši až 50 milionů eur.

Indie navrhla a posléze stáhla předpisy, jež by vládě umožnily odejmout akreditaci novinářům, o kterých se zjistí, že píší nebo vysílají „fake news“.[114]

Malajsie v dubnu schválila nový zákon kriminalizující „zprávy, informace, údaje a reportáže, jež jsou zcela nebo zčásti nepravdivé“ a stanovící pokutu ve výši 123 000 dolarů a až šestiletý trest vězení. Po volbách však nový ministr pro komunikace a multimédia oznámil, že zákon bude zrušen.[115]

Keňský prezident v květnu podepsal zákona o počítačích a počítačové kriminalitě, který stanoví, že pokud někdo „úmyslně publikuje nepravdivé, zavádějící či fiktivní údaje nebo úmyslně dezinformuje tak, aby tyto údaje byly chápány nebo brány jako autentické,“ může čelit trestu až 50 000 dolarů nebo dvěma letům vězení.[116]

Singapur vydal v lednu 2018 zelenou knihu o výzvách a důsledcích záměrných online lží a v březnu na toto téma konal tamní parlament veřejná slyšení. Na Filipínách čekaly na schválení zákonodárci tři zákony proti „fake news“.[117] Kambodža oznámila, že zvažuje zákon proti „fake news“.

Běloruský generální prokurátor oznámil návrh zákona, který má údajně zabránit šíření nepravdivých prohlášení, která „převrací veřejné mínění naruby, což má velké následky“.[118]

Brazilský kongres zvažuje návrh zákona, který by kriminalizoval zveřejňování a sdílení jakýchkoli nepravdivých či neúplných informací na internetu poškozujících soukromou fyzickou nebo právnickou osobu.[119]

 

 

Cíle modulu

• Zvýšit povědomí účastníků o historii používání zpravodajských formátů zpráv z důvodů, jež se neslučují s novinářskou etikou a normami

• Umožnit účastníkům lépe rozpoznat kontext využívání informací za účelem osobního či politického zisku, profitu nebo zábavy

• Zvýšit povědomí o roli, kterou v informování i matení zpravodajských agentur a konzumentů zpráv sehrála zpravodajská satira

• Vybavit účastníky tak, aby byli lépe připraveni na analýzu nových hrozeb v historických souvislostech

 

Výsledky studia

Na konci tohoto modulu účastníci:

  1. Ocení historické souvislosti, příčiny a důsledky propagandy a hoaxů.
     
  2. Dokáží ocenit roli a hodnotu zpravodajské satiry při kritice těch, kteří se ohánějí mocí, a zároveň porozumět tomu, jak může mást publikum.
     
  3. Porozumějí novým rysům vytváření „fake news“ (například automatizovaným „botům“ a virálnosti sociálních médií) v porovnání s jejich historickými projevy.
     
  4. Bude schopni informovat o krizi „fake news“ s většími nuancemi.

 

Formát modulu

Tento modul je určen k přímému, nebo online použití. Jeho realizace má dvě části: teoretickou a praktickou.

 

A: Teorie

Učební plán modulu

Počet hodin

Výsledky studia

Interaktivní přednáška a diskuze nad otázkami/odpověďmi, jež může proběhnout tradičně, nebo prostřednictvím platformy pro webové semináře podporující vzdálenou účast. Obsah přednášky může vycházet z anotace a časové osy výše. Instruktory nicméně vyzýváme, aby zahrnuli i kulturně/lokálně relevantní témata.

90 minut

 

1, 2, 3

 

 

B. Praxe

Učební plán modulu

Počet hodin

Výsledky studia

Seminář/cvičení, které může proběhnout v tradiční učebně, nebo prostřednictvím platformy pro e-learning, například Moodle, facebookových skupin či jiných služeb umožňujících vzdálenou účast online. Seminář/cvičení může mít následující formát:

i) Výukové skupiny se rozdělí do pracovních skupin po 3-5 účastnících

ii) Každá pracovní skupina dostane příklad a) soudobé propagandy, b) soudobé zpravodajské satiry, c) soudobý příklad hoaxu

iii) Každá pracovní skupina musí: společně posoudit materiál (zjistit, jaký jednotlivec/skupina za ním stojí); u každého případu provést srovnání s historickým materiálem (tzn. jaké paralely a rozdíly mohou najít v historických případových studiích na časové ose výše?). Skupiny by měly rovněž zmínit příslušný výzkum/interpretace a u každého případu identifikovat nové prvky/rysy (tzn. rysy typické pro digitální éru)

iv) Každá skupina společně napíše shrnutí své analýzy o rozsahu 400 slov a odevzdá ji ke kontrole přednášejícímu/lektorovi.

90-120 minut

 

1, 2, 3, 4

 

Alternativní cvičení:

Účastníky lze požádat, aby na časové ose zmapovali další položky ze svých zemí

 

1, 2, 3

 

 

 

Doporučený úkol

Napište esej o rozsahu 2 000 slov (s odkazy na akademické/odborné zdroje) o historickém kontextu současného výskytu a) propagandy nebo b) zpravodajské satiry nebo c) hoaxu. Posluchači srovnají a porovnají historicky doložené vybraného případu s novými rysy (z digitální éry), a vysvětlí přitom, v čem se jeho dopady podobají historickým paralelám, nebo v čem se liší.

 

Materiály

Poskytnutou časovou osu lze reprodukovat jako interaktivní zdroj (s vloženými „klikacími“ odkazy a články, nebo s vyskakovacími informačními okny).

 

Literatura

Amarasingam A. (2011). The Stewart/Colbert Effect: Essays on Real Impacts of Fake News, McFarland & Company, North Carolina.

Bartholomew, R.E, Radford, B. (2012). The Martians Have Landed!: A History of Media- Driven Panics and Hoaxes, McFarland & Company, North Carolina. Zobrazeno 29. 3. 2018: http://bit.ly/2iYA4Zm

Borden, S.L., Tew, C. (2007). The Role of Journalist and the Performance of Journalism: Ethical Lessons From “Fake” News (Seriously), Journal of Mass Media Ethics: Exploring Questions of Media Morality, 22(4), s. 300-14.

Cull, N. J., Holbrook, D. a Welch, D. (2003). Propaganda and Mass Persuasion: A Historical Encyclopaedia, 1500 to the Present. ABC Clio, Oxford.

Davies, N. (2008). Flat Earth News. Random House, London.

Denisova, A. (2017), How propaganda from the Russian Revolution brought about today’s ‘trol factories, The Independent. Zobrazeno 29. 3. 2018: http://www.independent.co.uk/voices/russian-trols-us-election-brexit-roots-in-revolution-a8060711.html.

Herzstein. R. E. (1978). The War that Hitler Won: The Most Infamous Propaganda Campaign in History, G. P. Putnam’s, Sons, New York

Kaminska, I. (2017). A module in fake news from the info-wars of ancient Rome, Financial Times. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.ft.com/content/aaf2bb08-dca2-11e6-86ac- f253db7791c6

Knightly, P. (2004). The First Casualty: TheWar Correspondent as Hero and Myth Maker from the Crimea to Iraq, Johns Hopkins University Press, New York

Power, S. (2017). Samantha Power: Why Foreign Propaganda Is More Dangerous Now, The New York Times. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.nytimes.com/2017/09/19/opinion/samantha-power-propaganda-fake-news.html

Rodny-Gumede, Y. (2017). Fake news: the internet has turned an age-old problem into a new threat, The Conversation. Zobrazeno 29. 3. 2018 https://theconversation.com/fake-news- the-internet-has-turned-an-age-old-problem-into-a-new-threat-72111

Soll, J. (2016). The Long and Brutal History of Fake News, Politico Magazine. Zobrazeno 29. 3. 2018 https://www.politico.com/magazine/story/2016/12/fake-news-history-long- violent-214535

Thompson, D. (2017). What Facebook and Google Can Learn from the First Major News Hoax, The Atlantic. Zobrazeno 29. 3. 2018 https://www.theatlantic.com/business/archive/2017/10/facebook-google-fake-news-hoax/542406/

Woolf, N. (2016). As fake news takes over Facebook feeds, many are taking satire as fact, The Guardian. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.theguardian.com/media/2016/nov/17/facebook-fake-news-satire

Welch, D. (1993). The Third Reich, Politics and Propaganda, druhé vydání, Routledge, Londýn a New York

 

 

Autorky

Julie Posetti je výzkumná pracovnice střediska Reuters Institute for the Study of Journalism při Oxfordské univerzitě, kde vede projekt Journalism Innovation Project (Inovace žurnalistiky).

Alice Matthews působí jako zpravodajka a autorka aktualit společnosti Australian Broadcasting Corporation (ABC) v Sydney.

 

Odpovědná redaktorka

Cherilyn Ireton je jihoafrická novinářka, která řídí organizaci World Editors Forum v rámci Světové asociace vydavatelů novin a zpráv (WAN-IFRA, World Association of Newspapers and News Publishers).

 

[1] Nougayrede, N (2018) In this age of propaganda, we must defend ourselves. Here’s how, The Guardian (31/01/18) Zobrazeno: 28. 3. 2018: https://www.theguardian.com/commentisfree/2018/jan/31/propaganda-defend-russia-technology

[2] Wardle, C. a H. Derakhshan (2017) Information Disorder: Towards an Interdisciplinary Framework for Research and Policy-Making. Council of Europe. Dostupné na https://firstdraftnews.com/resource/coe-report/

[3] Kaminska, I. (2017). A module in fake news from the info-wars of ancient Rome. Financial Times. Zobrazeno 28. 3. 2018: https://www.ft.com/content/aaf2bb08-dca2-11e6-86ac-f253db7791c6

[4] Ibid.

[5] Thornton, B. (2000). The Moon Hoax: Debates About Ethics in 1835 New York Newspapers, Journal of Mass Media Ethics 15(2), s. 89-100. Zobrazeno 28. 3. 2018 http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1207/S15327728JMME1502_3

[6] Viz Posetti, J (2018) News industry transformation: digital technology, social platforms and the spread of misinformation in Ireton, C. a Posetti, J. (ed.) Journalism, ‚Fake News‘ and Disinformation (UNESCO). Chystaná publikace.

[7] Woolf, N. (2016) As fake news takes over Facebook feeds, many are taking satire as fact, The Guardian. Zobrazeno 1. 4. 2018: https://www.theguardian.com/media/2016/nov/17/facebook-fake-news-satire

[8] See Posetti, J. (2018). Combating Online abuse:When journalists and their sources are targeted In Ireton, C a Posetti, J. (e.) Journalism, ‚Fake News‘ and Disinformation (UNESCO). Chystaná publikace.

[9] Poznámka: Tato časová osa má sloužit pouze jako kostra a omezuje ji relativní nedostatek příkladů, k nimž původně došlo v jiných jazycích než v angličtině. Pedagogům a instruktorům žurnalistiky se však doporučuje, aby časovou osu rozšířili o příklady ze svých regionů a ve svém jazyce, aby tak odrážela zkušenosti účastníků.

[10] Soll, J. (2016). The Long and Brutal History of Fake News, Politico Magazine. Zobrazeno 5. 12. 2017: https://www.politico.com/magazine/story/2016/12/fake-news-history-long-violent-214535

[11] Andrews, E. (2015). The Great Moon Hoax, The History Channel. Zobrazeno 1. 4. 2018: http://www.history.com/news/the-great-moon-hoax-180-years-ago?linkId=16545579

[12] Kent, K. S. (2013). Propaganda, Public Opinion, and the Second South African BoerWar. Inquiries Journal/Student Pulse, svazek 5, č. 10. Zobrazeno 28. 3. 2018: http://www.inquiriesjournal.com/articles/781/propaganda-public-opinion-and-the-second-south-african-boer-war

[13] Welch, D. (2014). Propaganda for patriotism and nationalism. British Library: Zobrazeno 28. 3. 2018 https://www.bl.uk/world-war-one/articles/patriotism-and-nationalism

[14] Neander, J., a Marlin, R. (2010). Media and Propaganda: The Northcliffe Press and the Corpse Factory Story of World War I. Global Media Journal, 3(2).

[15] Denisova, A. (2017). How propaganda from the Russian Revolution brought about today’s ‚trol factories‘ in The Independent. Zobrazeno 28. 3. 2018 http://www.independent.co.uk/voices/russian-trols-us-election-brexit-roots-in-revolution-a8060711.html

[16] United States Holocaust Memorial Museum, Washington, DC. Nazi Propaganda. Zobrazeno 28. 3. 2018: https://www.ushmm.org/wlc/en/article.php?Module Id=10005202

[17] Schwartz, A.B. (2015). The Infamous „War of The Worlds“ Radio BroadcastWas a Magnificent Fluke, The Smithsonian. Zobrazeno 28. 3. 2018: https://www.smithsonianmag.com/history/infamous-war-worlds-radio-broadcast-was-magnificent-fluke-180955180/

[18] Herzstein, R (1978). The most Infamous Propaganda Campaign in History, GP Putnam & Sons (NY) s. 492 Viz také: Kallis, A. (2005). Nazi Propaganda and The Second World War. Palgrave Macmillan. New York. s. 6.

[19] Homonoff, H. (2017). Ken Burns’ ‘The Vietnam War’ Echoes Journalists’ Battle Against Fake News, Forbes Magazine. Zobrazeno 28. 3. 2018: https://www.forbes.com/sites/howardhomonoff/2017/09/29/ken-burns-vietnam-war-echoes-of-journalists-battle-against-fake- news/#4fd51e242a78

[20] Moise, E (2017), Lyndon Johnson’sWar Propaganda, The New York Times. Zobrazeno 28. 3. 2018: https://www.nytimes.com/2017/11/20/opinion/johnson-propaganda-vietnam-westmoreland.html

[21] Leeson, P. T. a Dean, A. (2009). The Democratic Domino Theory. American Journal of Political Science, 53 (3), 533–551.

[22] Bevin, V. (2017). In Indonesia, the ‚fake news‘ that fueled a Cold War massacre is still potent five decades later, The Washington Post. Zobrazeno 28. 3. 2018 https://www.washingtonpost.com/news/worldviews/wp/2017/09/30/in-indonesia-the-fake-news-that-fueled-a-cold-war-massacre-is-still-potent-five-decades-later/?utm_term=.54348313deff

[23] Power, S. (2017), Why Foreign Propaganda Is More Dangerous Now, The New York Times. Zobrazeno 28. 3. 2018. https://www.nytimes.com/2017/09/19/opinion/samantha-power-propaganda-fake-news.html

[24] Osgood, K (2017). The C.I.A.’s Fake News Campaign, The New York Times. Zobrazeno 28. 3. 2018: https://www.nytimes.com/2017/10/13/opinion/cia-fake-news-russia.html

[25] Nixon, R. (2016). Selling apartheid: South Africa’s global propaganda war. London: Pluto Press.

[26] Laskowski, A. (2009). How a BU Prof April-Fooled the Country: When the joke was on the Associated Press, BU Today. Zobrazeno 1. 4. 2018: https://www.bu.edu/today/2009/how-a-bu-prof-april-fooled-the-country/

[27] McChesney R.W. (2011). in The Stewart/Colbert Effect: Essays on Real Impacts of Fake News, ed. Amarnath Amarasingam, McFarland & Company, Inc. Zobrazeno 28. 2. 2018: http://bit.ly/2kqhSYJ

[28] Woolf, N. (2016). As fake news takes over Facebook feeds, many are taking satire as fact, The Guardian. Zobrazeno 28. 3. 2018: https://www.theguardian.com/media/2016/nov/17/facebook-fake-news-satire

[29] Wong, (2012). Kim Jong-Un Seems to Get a New Title: Heartthrob, The New York Times. Zobrazeno 28. 3. 2018: http://www.nytimes.com/2012/11/28/world/asia/chinese-news-site-cites-onion-piece-on-kim-jong-un.html

[30] Abad-Santos, A. (2012). The Onion Convinces Actual Chinese Communists that Kim Jong-Un is Actually the Sexiest Man Alive, The Atlantic. Zobrazeno 28. 3. 2018: https://www.theatlantic.com/entertainment/archive/2012/11/onion-convinces-actual-chinese-communists-kim- jong-un-actually-sexiest-man-alive/321126/

[31] Miller, J. (2001), A nation challenged: Secret Sites; Iraqi Tells of Renovations at Sites For Chemical and Nuclear Arms, The New York Times Viz také: Miller, J. (2003), After effects: Prohibited Weapons; Illicit Arms Kept Till Eve of War, An Iraqi Scientist Is Said to Assert, The New York Times. Zobrazeno 28. 3. 2018: http://www.nytimes.com/2003/04/21/world/aftereffects-prohibited-weapons-illicit-arms-kept-till-eve-war-iraqi-scientist.html

[32] Southwell, B.G, Thorson, E. A. a Sheble, L. (2018). Misinformation and Mass Audiences, University of Texas Press. Zobrazeno 28. 3. 2018: http://bit.ly/2zTYx5j

[33] Friel, H. a Falk, R. (2004). The Record of the Paper: How The New York Times Misreports US Foreign Policy, Verso, London s. 21-23, s. 73-76.

[34] Deprang, E (2013). Baghdad Bob and his ridiculous true predictions in The Atlantic, 21. 3. 2013. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.theatlantic.com/international/archive/2013/03/baghdad-bob-and-his-ridiculous-true-predictions/274241/

[35] The New York Times (2004). From the Editors; The Times and Iraq, The New York Times, 26. 5. 2004. Zobrazeno 29. 3. 2018: http://www.nytimes.com/2004/05/26/world/from-the-editors-the-times-and-iraq.html

[36] McChesney, R.W. (2011). in The Stewart/Colbert Effect: Essays on Real Impacts of Fake News, ed. Amarnath Amarasingam, McFarland & Company, Inc. North Carolina. Zobrazeno 29. 3. 2018: http://bit.ly/2kqhSYJ

[37] Feldman, L., Leiserowitz, A. a Maibach, E. (2011). The Science of Satire: The Daily Show and The Colbert Report as sources of public attention to science and the environment in Amarasingam, A. (Ed) The Stewart/Colbert Effect: Essays on Real Impacts of Fake News, McFarland & Company, Inc., North Carolina. Zobrazeno 29. 3. 2018: http://bit.ly/2kqhSYJ

[38] Schenker. J. a Siddique, H. (2010). Hosni Mubarak Left Red Faced Over Doctored Red Carpet Photo in The Guardian (17/09/2010) Zobrazeno 29. 3. 2018 https://www.theguardian.com/world/2010/sep/16/mubarak-doctored-red-carpet-picture

[39] Wade, M. (2017). Cyberarmies, infowars and fake news add to Syria’s suffering in The Sydney Morning Herald (7/11/2017) Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.google.com.au/amp/s/amp.smh.com.au/national/cyber-armies-info-wars-and-fake-news-add-to-syrias-suffering-20171105-gzf8a1.html

[40] Isikoff, M. (2017). Exclusive: Defiant Assad tells Yahoo News torture report is ‚fake news‘, Yahoo News (10/2/2017). Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.yahoo.com/news/exclusive-defiant-assad-tells-yahoo-news-torture-report-is-fake-news-100042667.html

[41] Amnesty International (2017). Syria: 13,000 secretly hanged in Saydnaya military prison – shocking new report (7/2/17) Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.amnesty.org.uk/press-releases/syria-13000-secretly-hanged-saydnaya-military-prison-shocking-new-report (Celá zpráva: https://www.amnesty.org.uk/files/human_slaughterhouse_report_0.pdf)

[42] Smith-Spark, L. (2017). Assad Claims Syria Chemical AttachWas Fabrication, in Face of Evidence at CNN.COM Zobrazeno 29. 3. 2018: http://edition.cnn.com/2017/04/13/middleeast/syria-bashar-assad-interview/index.html

[43] Ibid.

[44] The New York Times (2018) „How we created a virtual crime scene to investigate Syria’s chemical attack“, 24. června. Dostupné na https://www.nytimes.com/interactive/2018/06/24/world/middleeast/douma-syria-chemical-attack-augmented-reality-ar-ul.html Zobrazeno: 28. 6. 2018

[45] ABC (2013). The Perils of Speed Before Accuracy, Media Watch, Australian Broadcasting Corporation. Zobrazeno 29. 3. 2018: http://www.abc.net.au/mediawatch/transcripts/s3682970.htm

[46] Původní tisková zpráva je zde: http://www.abc.net.au/mediawatch/transcripts/1301_fake.pdf Zobrazeno 29. 3. 2018 Poznámka: Tuto tiskovou zprávu lze použít ve výukovém cvičení, ve kterém budou studenty vyzváni k posouzení její pravdivosti.

[47] ABC (2013). Whitehaven Coal shares plunge after media hoax ABC. Zobrazeno 29. 3. 2018: http://www.abc.net.au/news/2013-01-07/whitehaven-coal-shares-plunge-after-media-hoax/4455362

[48] Chen, A. (2015). The Agency, The New York Times. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.nytimes.com/2015/06/07/magazine/the-agency.html

[49] Walker, S. (2015). Salutin’ Putin: inside a Russian trol house. The Guardian. Zobrazeno 29. 3. 2018 https://www.theguardian.com/world/2015/apr/02/putin-kremlin-inside-russian-trol-house

[50] Seddon, M. (2014). Documents Show How Russia’s Trol Army Hit America. BuzzFeed. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.buzzfeed.com/maxseddon/documents-show-how-russias-trol-army-hit-america?utm_term=.vfBjqD48#.lsKMAzx9

[52] Phillip, A. (2015). Egyptian TV Anchor MistakesVideo Game Footage For Russian Airstrike in Syria in The Washington Post. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.washingtonpost.com/news/worldviews/wp/2015/10/12/egyptian-tv-anchor-mistakes-video-game-footage-for-russian-airstrikes-in-syria/?utm_term=.18aaac1e8e35

[53] Collins, K. (2017). People shared nearly as much fake news as real news on Twitter during the election, Quartz. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://qz.com/1090903/people-shared-nearly-as-much-fake-news-as-real-news-on-twitter-during-the-election

[54] Kang, C. (2016). Fake News Onslaught Targets Pizzeria as Nest of Child-Trafficking, The New York Times. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.nytimes.com/2016/11/21/technology/fact-check-this-pizzeria-is-not-a-child-trafficking-site.html

[55] Siddiqui, F. a Svrluga, S. (2016). N.C. man told police he went to D.C. pizzeria with gun to investigate conspiracy theory, The Washington Post. Zobrazeno https://www.washingtonpost.com/news/local/wp/2016/12/04/d-c-police-respond-to-report-of-a-man-with-a-gun-at-comet-ping-pong-restaurant

[56] Menn, J. a Ingram, D. (2017). Facebook says likely Russian-based operation funded U.S. ads with political message. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.reuters.com/article/us-facebook-propaganda/facebook-says-likely-russian-based-operation-funded-u-s-ads-with-political-message-idUSKCN1BH2VX

[57] Shane, S. (2017). The Fake Americans Russia Created to Influence the Election, The New York Times. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.nytimes.com/2017/09/07/us/politics/russia-facebook-twitter-election.html?mtrref=www.google.com.au

[58] Polonski, V. (2016). Impact of social media on the outcome of the EU referendum. Analýza referenda. Zobrazeno 29. 3. 2018: http://www.referendumanalysis.eu/eu-referendum-analysis-2016/section-7-social-media/impact-of-social-media-on-the-outcome-of-the-eu-referendum/

[59] Mortimer, C. (2017). If you saw these tweets, you were targeted by Russian Brexit propaganda, The Independent. Zobrazeno 29. 3. 2018: http://www.independent.co.uk/life-style/gadgets-and-tech/news/brexit-russia-trol-factory-propaganda-fake-news-twitter- facebook-a8050866.html

[60] Hopkins, S. (2017). Nigel Farage’s Brexit Poster Is Being Likened To ‚Nazi Propaganda‘, Compared To Auschwitz Documentary Scene, The Huffington Post. Zobrazeno 29. 3. 2018: http://www.huffingtonpost.co.uk/entry/nigel-farages-eu-has-failed-us-all-poster-slammed-as- disgusting-by-nicola-sturgeon_uk_576288c0e4b08b9e3abdc483

[61] Ressa, M. (2016). Propaganda war:Weaponizing the internet, Rappler. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.rappler.com/nation/148007-propaganda-war-weaponizing-internet

[62] Ressa, M. (2017). How Facebook algorithms impact democracy, Rappler. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.rappler.com/newsbreak/148536-facebook-algorithms-impact-democracy

[63] Posetti, J. (2017). Fighting Back Against Prolific Online Harassment: Maria Ressa in Kilman, L. (Ed) An Attack on One is an Attack on All (UNESCO). Zobrazeno 30. 3. 2018: http://unesdoc.unesco.org/images/0025/002593/259399e.pdf

[64] Subramanian, S. (2017). Inside the Macedonian Fake News Complex, Wired. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.wired.com/2017/02/veles-macedonia-fake-news/

[65] Remnick, D. (2016) Obama ReckonsWith a Trump Presidency, The New Yorker. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.newyorker.com/magazine/2016/11/28/obama-reckons-with-a-trump-presidency

[66] Silverman, C. (2017). This is how your hyperpartisan political news gets made, BuzzFeed. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.buzzfeed.com/craigsilverman/how-the-hyperpartisan-sausage-is-made?utm_term=.vsG9XLWjgW#.iyepD0MLqM

[67] Sonnad, N. (2017). This is now what happens when you try to post fake news on Facebook, Quartz. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://qz.com/936503/facebooks-new-method-of-fighting-fake-news-is-making-it-hard-for-people-to-post-a-false-story-about-irish-slaves/

[68] Herreria, C. (2017). Mark Zuckerberg: ‚I Regret‘ Rejecting Idea That Facebook Fake News Altered Election, Huffington Post. Zobrazeno 29. 3. 2018: http://www.huffingtonpost.com.au/entry/mark-zuckerberg-regrets-fake-news-facebook_us_59cc2039e4b05063fe0eed9d

[69] Mosseri, A. (2016). News Feed FYI: Addressing Hoaxes and Fake News, Facebook Newsroom. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://newsroom.fb.com/news/2016/12/news-feed-fyi-addressing-hoaxes-and-fake-news/

[70] Frenkel, F., Casey, N. a Mazur, P. (2018). In Some Countries, Facebook’s Fiddling has Magnified Fake News in The New York Times. Zobrazeno 29. 3. 2018 https://www.nytimes.com/2018/01/14/technology/facebook-news-feed-changes.html?smid=fb-nytimes&smtyp=cur

[71] Robertson, J., Riley, M. a Willis, A. (2016). A How to Hack an Election at The Intercept. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.bloomberg.com/features/2016-how-to-hack-an-election/

[72] Irish Times (2016) Fake News Story Prompts Pakistan To Issue Nuclear Threat, Irish Times. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.irishtimes.com/news/world/asia-pacific/fake-news-story-prompts-pakistan-to-issue-nuclear-threat-1.2917737

[73] Pengelly, M (2017) Trump Accuses CNN of Fake News Over Reported Celebrity Apprentice Plans, The Guardian. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.theguardian.com/us-news/2016/dec/10/trump-celebrity-apprentice-cnn-fake-news

[74] US News (2017) See an interactive map tracking the spread of the term ‚fake news‘ globally, US NEWS. Zobrazeno 28. 1. 2018: https://www.usnews.com/news/best-countries/articles/2017-12-30/how-fake-news-charges-spread-around-the-globe

[75] UN/OSCE/OAS/ACHPR (2017). Joint Declaration on Freedom of Expression and „Fake News“, Disinformation, Propaganda Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.osce.org/fom/302796?download=true

[77] Hudgins, J. a Newcomb, A. (2017). Google, Facebook, Twitter and Russia: A Timeline on the ‘16 Election, NBC. Zobrazeno 29. 3. 2018 https://www.nbcnews.com/news/us-news/google-facebook-twitter-russia-timeline-16-election-n816036

[78] SputnikNews (2017). Maduro accuses world media of spreading fake news on Venezuela. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://sputniknews.com/latam/201707271055924853-maduro-media-fake-news/

[79] BBC News (2017). VIDEO: https://www.youtube.com/watch?time_continue=1&v=wd_oHi41lgk Zobrazeno 29. 3. 2018

[81] Australský parlament (2017). Terms of Reference Future of Public Interest Journalism. Zobrazeno 30. 8. 2009: https://www.aph.gov.au/Parliamentary_Business/Committees/Senate/Future_of_Public_Interest_Journalism/PublicInterestJournalism/Terms_of_Reference; MEAA (2018) MEAA submission to the ACCC Inquiry into Digital Platforms. Zobrazeno 18. 4. 2018 https://www.meaa.org/mediaroom/meaa-submission-to-the-accc-inquiry-into-digital-platforms/

[82] MEAA (2018). MEAA submission to the ACCC Inquiry into Digital Platforms. Zobrazeno 18. 4. 2018 https://www.meaa.org/mediaroom/meaa-submission-to-the-accc-inquiry-into-digital-platforms/

[83] Rappler (2017). WATCH: Senate hearing on fake news online, Rappler. Zobrazeno 20. 3. 2018: https://www.rappler.com/nation/184192-senate-hearing-fake-news-online

[84] Portland and GeoPoll (2017). The Reality of Fake News in Kenya. Zobrazeno 27. 3. 2018: https://cdn2.hubspot.net/hubfs/325431/The-Reality-of-Fake-News-in-Kenya%20-%20FINAL.pdf?t=1502723966924

[85] Sambuli, N. (2017). How Kenya Became the LatestVictim of Fake News, Al Jazeera. Zobrazeno 29. 3. 2018: http://www.aljazeera.com/indepth/opinion/2017/08/kenya-latest-victim-fake-news-170816121455181.html

[86] Ibid.

[87] Farand, C. (2017). French social media awash with fake news stories from sources ‘exposed to Russian influence’ ahead of presidential election, The Independent, odkaz zobrazen 29. 3. 2018: http://www.independent.co.uk/news/world/europe/french-voters-deluge-fake-news-stories- facebook-twitter-russian-influence-days-before-election-a7696506.html

[88] BBC (2017). Fact-checking fake news in the French election, BBC. Zobrazeno 1. 4. 2018: http://www.bbc.com/news/world-europe-39495635

[89] Shalal, A. a Auchard, E. (2017). German election campaign largely unaffected by fake news or bots, Reuters, link: https://www.reuters.com/article/us-germany-election-fake/german-election-campaign-largely-unaffected-by-fake-news-or-bots-idUSKCN1BX258 [Zobrazeno 15. 6. 2018]

[90] Shuster, S. (2017). Russia Has Launched a Fake News War on Europe. Now Germany Is Fighting Back, TIME, odkaz: http://time.com/4889471/germany-election-russia-fake-news-angela-merkel/

[91] Salisbury, P. (2017). The fake news hack that nearly started a war this summer was designed for one man: Donald Trump, Quartz (20/10/2017). Dostupné na https://qz.com/1107023/the-inside-story-of-the-hack-that-nearly-started-another-middle-east-war

[92] Ibid.

[93] Pakistan Today (2018). Anthropologists make contact with remote cut-off tribe still thanking Raheel Sharif. [online] p. Khabaristan Today. Dostupné na https://www.pakistantoday.com.pk/2017/01/11/anthropologists-make-contact-with-remote-cut-off-tribe-still-thanking-raheel-sharif/ [Zobrazeno 6. 4. 2018].

[94] Boburg, S., Davis, A. C. a Crites, A. (2017). A woman approached The Post with dramatic — and false — tale about Roy Moore. She appears to be part of undercover sting operation, The Washington Post. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.washingtonpost.com/investigations/a-woman-approached-the-post-with-dramatic--and-false--tale-about-roy-moore-sje-appears-to-be-part-of-undercover-sting-operation/2017/11/27/0c2e335a-cfb6-11e7-9d3a-bcbe2af58c3a_story.html?utm_term=.2734ff4f3882

[95] Wilkinson, F. (2017). It’s War and theWashington Post Knows It, Bloomberg. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.bloomberg.com/view/articles/2017-11-29/it-s-war-and-the-washington-post-knows-it

[96] Al Jazeera News (2018). Trump’s Fake News Awards Blasted as ‘Terrifying’, Al Jazeera. Zobrazeno 29. 3. 2018 http://www.aljazeera.com/news/2018/01/trump-fake-news-awards-blasted-terrifying-180118083000110.html

[97] US Department of Justice (2018) Internet Research Agency Indictment. Zobrazeno 16. 6. 2018 https://www.justice.gov/file/1035477/download

[98] Volz, D. a Strobel, W. US Grand Jury indicts 13 Russian Nationals in State Department Prob, Reuters. Zobrazeno 16. 6. 2018 https://www.reuters.com/article/usa-trump-russia/u-s-grand-jury-indicts-13-russian-nationals-in-election-meddling-probe-idUSL2N1Q619M

[99] Pengelly, M (2018) Putin: Russia will never extradite 13 nationals indicted by mueller The Guardian. Zobrazeno 16. 6. 2018 https://www.theguardian.com/us-news/2018/mar/04/vladimir-putin-never-extradite-13-russians-robert-mueller

[100] Aleem, Z (2018) Reddit Just Shutdown Nearly 1000 Russian Troll Accounts, Vox Zobrazeno 16. 6. 2018 https://www.vox.com/world/2018/4/11/17224294/reddit-russia-internet-research-agency

[101] Filho, J. (2018). Brazilian RightWing Fell Hard for a Fake News Story AboutVenezuela Provoking a Diplomatic Incident, The Intercept. Zobrazeno 29. 3. 2018 https://theintercept.com/2018/01/15/fake-news-brazil-venezuela/

[102] Times Live (2017) The Guptas, Bell Pottinger and the fake news propaganda machine. 4. září 2017. Zobrazeno 29. 3. 2018 https://www.timeslive.co.za/news/south-africa/2017-09-04-the-guptas-bell-pottinger-and-the-fake-news-propaganda-machine/

[103] 103 Dummy’s guide: Bell Pottinger – Gupta London agency, creator of WMC https://www.biznews.com/global-citizen/2017/08/07/dummys-guide-bell-pottinger-gupta-wmc/; How Bell Pottinger, P.R. Firm for Despots and Rogues, Met Its End in South Africa. New York Times, 4. února 2018. https://www.nytimes.com/2018/02/04/business/bell-pottinger-guptas-zuma-south-africa.html

[104] Haffajee, F. (2017). Ferial Haffajee: The Gupta fake news factory and me. HuffPost South Africa. [online] Dostupné na https://www.huffingtonpost.co.za/2017/06/05/ferial-haffajee-the-gupta-fake-news-factory-and-me_a_22126282/ [Zobrazeno 6. dubna 2018].

[105] See Posetti, J (2018) Combating Online abuse:When journalists and their sources are targeted In Ireton, C. a Posetti, J. (ed.) Journalism, ‚Fake News‘ and Disinformation (UNESCO). Chystaná publikace.

[106] EU (2018). Final report of the High-Level Expert Group on Fake News and Online Disinformation. Zobrazeno 27. 3. 2018 https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/news/final-report-high-level-expert-group-fake-news-and-online-disinformation

[107] Amnesty International (2018). Gambia: Regional Court Rules Draconian Media Laws Violate Human Rights. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.amnesty.org/en/press-releases/2018/02/gambia-regional-court-rules-draconian-media-laws-violate-human-rights/

[108] Wilson, J. (2018). Peter Dutton’s offer to white South African farmers started on the far right in The Guardian. Zobrazeno 30. 3. 2018: https://www.theguardian.com/commentisfree/2018/mar/16/peter-duttons-offer-to-white-south-african-farmers-started-on-the-far-right

[109] AFP (2018). Crazy lefties are dead to me: Aus minister pushes ahead with SA farmer plan, Mail&Guardian. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://mg.co.za/article/2018-03-22-crazy-lefties-are-dead-to-me-aus-minister-pushes-ahead-with-sa-farmer-plan

[110] Lee, G. (2018). Q&A on Cambridge Analytica: The allegations so far, explained, FactCheck, Channel 4 News. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.channel4.com/news/factcheck/cambridge-analytica-the-allegations-so-far

[111] Cassidy, J. (2018). Cambridge Analytica Whistleblower claims that cheating swung the Brexit vote, The New Yorker. Zobrazeno 29. 3. 2018: https://www.newyorker.com/news/our-columnists/a-cambridge-analytica-whistleblower-claims-that-cheating-swung-the-brexit-vote

[112] UN experts call on India to protect journalist Rana Ayyub from online hate campaign http://www.ohchr.org/EN/NewsEvents/Pages/DisplayNews.aspx?NewsID=23126&LangID=E; Zobrazeno 17. 8. 2018 Viz také Ayyub, R. (2018). In India, journalists face slut-shaming and rape threats. https://www.nytimes.com/2018/05/22/opinion/india-journalists-slut-shaming-rape.html. Zobrazeno 17. 6. 2018

[113] Article 19 (2017) Germany: The Act to Improve Enforcement of the Law in Social Networks. https://www.article19.org/wp-content/uploads/2017/09/170901-Legal-Analysis-German-NetzDG-Act.pdf Zobrazeno 16. 7. 2018

[114] Safi, M. 2018. India backs down over plan to ban journalists for ‚fake news‘. Zobrazeno 15. 6. 2018 https://www.theguardian.com/world/2018/apr/03/india-backs-down-over-plan-to-ban-journalists-for-fake-news

[115] The Straits Times. 2018. Malaysia will abolish anti-fake news law, says new communications minister Straits Times středa 22. května https://www.straitstimes.com/asia/se-asia/malaysia-will-abolish-anti-fake-news-law-says-new-communications-minister Zobrazeno 15. 6. 2018

[116] Schwartz, A. Kenya signs bill criminalising fake news. Zobrazeno 16. 5. 2018 https://mg.co.za/article/2018-05-16-kenya-signs-bill-criminalising-fake-news

[117] Tani, S. 2018. Asia’s war on ‚fake news‘ raises real fears for free speech. Governments walk fine line between fighting rumors and stifling dissent. Nikkei Asian Review. https://asia.nikkei.com/Spotlight/Asia-Insight/Asia-s-war-on-fake-news-raises-real-fears-for-free-speech Zobrazeno 15. 6. 2018

[118] Minter, A. Fake News Laws Are Fake Solution Bloomberg Opinion. Zobrazeno 15. 6. 2018 https://www.bloomberg.com/view/articles/2018-05-25/fake-news-laws-are-fake-solution

[119] Muthusubbarayan, M. 2018. Fake news: What countries around the world are doing to combat the epidemic https://qrius.com/fake-news-countries-combat-epidemic/

Hrami proti dezinformacím a nedůvěře v média

V rámci projektu zaměřeného na mediální vzdělávání seniorů a starších dospělých zmapoval Tomáš Titěra současný stav v oblasti her s tématikou mediální gramotnosti. Tento článek tak přináší přehled konkrétních příkladů her, které různými způsoby pracují s mediální tematikou a s různou úspěšností cílí na rozvoj mediální gramotnosti.

Attention economy: Obrovské tržiště s naší pozorností

Dnešní snadná a neomezená dostupnost informací vede tomu, že „už nečteme, jen listujeme“, jak uvádí Alex Iskold, ředitel newyorské společnosti Techstars. Nudné webové stránky se v podstatě podobají orientálnímu bazaru: uživatelé odtud rychle spěchají pryč, protože vědí, že mohou vybírat ze spousty alternativ. Technologické společnosti se proto zoufale snaží najít relevantní obsah a dostat ho k uživatelům.

Problém skutečných zpráv – a co se s ním dá dělat

Zapomeňte na nešťastný výraz fake news – falešné zprávy. Větší potíž představují zprávy skutečné. Zpravodajství se totiž zabývá především senzačními, výjimečnými, negativními a aktuálními událostmi. Těchto pět slov také přesně popisuje, co je na něm problematické.