Image Alternative text

Organizace práce v redakci v zájmu lepší a přesnější investigativní žurnalistiky

Publikováno: 06/10/2017

Autorem článku publikovaného v Příručce verifikace pro investigativní novináře organizace Evropské centrum pro žurnalistiku je ​Hauke Janssen. 

 

Dr. Hauke Janssen je vedoucím dokumentace v Der Spiegel. Má doktorát z ekonomie a působil jako vysokoškolský asistent. Do Spiegelu nastoupil v roce 1991 jako fact-checker a výzkumný pracovník a v roce 1998 se stal vedoucím oddělení. Je autorem vědeckých prací na téma historie ekonomického myšlení a píše sloupek zaměřený na fact-checking pro Spiegel online.

Začalo to kartonovou krabicí plnou novinových výstřižků. V roce 1947 zakladatel a vydavatel časopisu Der Spiegel Rudolf Augstein nařídil, aby jeho redakce shromažďovala a archivovala vydané články.

Z krabice se brzy stal archiv, který se rozrostl na stovky, později tisíce metrů polic. Archiv katalogizoval noviny, časopisy, další zpravodajská média, původní vládní nebo úřední dokumenty a další materiály. Augstein, který zemřel v roce 2002, si svůj archiv pochvaloval: „Dokáže vykouzlit ty nejfantastičtější informace,“ řekl o něm.

Augstein věřil – víc než kterýkoli jiný vydavatel  v Německu – v sílu a hodnotu dobrého archivu a v důležitost jeho uplatnění v rámci procesu fact-checkingu (kontrolování faktů).

Až do konce 80. let byl archiv Spiegelu čistě papírový. Počínaje 90. lety se klasické archivy rozšířily do virtuálního prostoru. Každý týden dnes Spiegel archivuje 60 000 nových článků do vlastního digitálního archivního systému zvaného Digas. Tyto informace jsou shromažďovány z více než 300 pravidelně kontrolovaných zdrojů, včetně celostátních německých novin a několika mezinárodních vydání. Digas v současné době uchovává více než 100 milionů textových souborů a 10 milionů ilustrací.

Od archivu k oddělení pro dokumentaci

K přesvědčení, že kontrola faktů je nutná, dovedla Der Spiegel chyba. Když jednou archivář upozornil na závažnou chybu v již vytištěném článku, Augstein chraplavě odpověděl: „Dobře, příště to zkontrolujte dříve.“

Od tohoto okamžiku se fact-checking stalo součástí práce zaměstnanců archivu. V červnu 1949 vydal Spiegel pokyny pro své novináře, které hlásaly nutnost kontrolovat všechna fakta. V pokynech se mimo jiné píše:

Spiegel musí obsahovat více osobních, důvěrných a kontextových informací než denní tisk. Všechny zprávy, informace a fakta, která Spiegel používá a publikuje, musí být bezchybné. Každá zpráva a každý fakt musí být důkladně prozkoumány ještě před tím, než budou postoupeny k publikování. Všechny zdroje musí být identifikovány. Pokud máte pochybnosti, je lepší informaci nepoužít, než riskovat nesprávnost zprávy.

Hans D. Becker, který byl vedoucím redaktorem časopisu v 50. letech, popsal, jak se tradiční archiv změnil na oddělení pro dokumentaci.

„Původně měl archiv pouze shromažďovat informace, většinou ve formě tiskových výstřižků,“ řekl. „Ze shromažďování informací se však nenápadně stalo získávání podkladů typické pro výzkum. Posbírané informace začaly uprostřed redakčního chaosu sloužit ke kontrole faktů.“

Jak Spiegel ověřuje fakta dnes

Dok, jak se dnes archivu říká, je uspořádán do sekcí zvaných „referáty“, které se vztahují k různým zpravodajským tématům, jako je politika, ekonomika, kultura, věda atd. Na pracovišti působí zhruba 70 dokumentačních novinářů. Jsou to specialisté, kteří často mají doktorát v příslušných oborech. Jedná se například o biology, fyziky, právníky, ekonomy, držitele MBA, historiky, odborníky na islám, vojenské experty a další.

Ti všichni provádějí výzkumy a kontrolují fakta, a tím podporují práci novinářů. Jakmile je autorský text zeditován, náhled stránky je předán na příslušný Dok-Referát a začíná kontrola faktů.

Spiegel má velmi specifické a podrobné pokyny pro kontrolu faktů, což zaručuje, že ke všem textům přistupujeme dle stanovených norem a a že nezapomeneme na klíčová fakta nebo aspekty příběhu. Jednotlivé Dok-Referáty používají v zájmu konzistence a dodržení norem stejný systém práce s texty.

Tento přístup lze aplikovat na jakoukoliv zprávu či příběh a je zvláště užitečný při investigativní žurnalistice, která musí splňovat ty nejvyšší standardy.

Zde jsou některé klíčové body našich pokynů:

  • Každý fakt bude před svým zveřejněním zkontrolován, zda je správný sám o sobě a v daném kontextu, a to za použití dostupných prostředků a v dostupném čase.

  • Každá ověřitelná informace bude podtržena.

  • Použijí se standardizované značky k označení výroků, zda jsou správné, nesprávné, neověřitelné atd.

  • Správná fakta a čísla budou odškrtnuta. Pokud budou nutné opravy, budou vyznačeny červenou barvou na okrajích stránek pomocí standardních korektorských značek.

  • Je třeba uvést zdroj faktických oprav a citací.

  • Opravy schválené autorem (autory) budou odškrtnuty, ostatní budou označeny n.ü. (neschválené).

  • Při kontrole textu by měly být použity jiné a pokud možno přesnější zdroje, než jsou ty autorovy.

  • Výrok se považuje za ověřený, pouze pokud je potvrzen spolehlivými zdroji nebo odborníky.

  • Je-li zjištění při kontrole faktů v rozporu s tím, co v článku uvedl autor, musí být autor na nesoulad upozorněn během diskuse o článku. Pokud je daný fakt neověřitelný, musí s tím být autor také obeznámen.

  • Novinářův zdroj, který je předmětem článku, lze kontaktovat pouze s povolením autora. (V praxi často mluvíme se zdroji, abychom zkontrolovali skutečnosti.)

  • Komplexní pasáže budou zkontrolovány oddělením pro dokumentaci, které se specializuje na danou oblast.

  • Časový tlak někdy znamená, že je nutné nastavit si priority. V takových případech musí být fakta, za která je fact-checker zodpovědný, zkontrolována první, a to zejména:

o    Správnost časů a (kalendářních) dat

o    Vyváženost textu (neprotiřečí si?)

o    Správnost jmen a sídel/zaměstnání

o    Správnost citací (slova i kontext)

o    Aktuálnost a důvěryhodnost použitých zdrojů


Výše uvedený seznam představuje nejkritičtější aspekty, které mají být v článku ověřeny, když je čas na faktickou kontrolu omezený. Redakce, které nemají podobné oddělení dokumentace, by měly klást důraz na to, aby novináři a redaktoři před zveřejněním jakéhokoli příběhu zkontrolovali všechny tyto položky.

Vyhodnocení zdrojů

Kontrola faktů začíná tím, že se koncept článku porovná s materiály, které poskytl autor. Fact-checker se pak snaží o ověření faktů a tvrzení shromážděním dalších zdrojů, které jsou navzájem nezávislé. U klíčových pasáží zkoumá širokou škálu zdrojů, aby zjistil, co je obecně platné a co je subjektivnější pohled autora. Fact-checkeři označují, co je realita, co je kontroverzní anebo co je – v některých případech – mýtus.

Databázi Digas využíváme k vyhledání relevantních a důvěryhodných zdrojů. Je také povinností každého fact-checkera Spiegelu, aby denně studoval články, časopisy, studie, blogy atd. o tématech, kterými se zabývá. Tím je zajištěno, že má aktuální znalosti o relevantních tématech a že zná důvěryhodnost různých zdrojů.

Odborné znalosti příslušného tématu pomáhají fact-checkerům při hodnocení důvěryhodnosti zdrojů. Existují však také obecné pokyny k hodnocení zdrojů:

  • Dávejte přednost originálním dokumentům. Pokud citujete akademickou studii, snažte se získat úplný původní text. Pokud jsou v článku uvedeny příjmy firmy či společnosti, získejte jejich finanční údaje. Jestliže lze získat originální dokument (původní zdroj), nehleďte na tiskové zprávy.

  • Dávejte přednost zdrojům, které rozlišují mezi fakty a názory, a které poskytují fakta ke své práci.

  • Dávejte přednost zdrojům, které jasně udávají původ svých informací, protože to umožňuje ověřit jejich práci. (S médii nebo jinými subjekty, které příliš spoléhají na anonymní zdroje, by se mělo zacházet opatrně.)

  • Dávejte si pozor na zdroje, které dělají věcné chyby v základních faktech, nebo které zaměňují základní pojmy v rámci daného tématu.

Příklady zkontrolovaných textů

Po kontrole článku probere fact-checker možné opravy s autorem, dokud se nedohodnou na finální verzi. Autor pak opravy zanese do textu. Následuje další kontrola faktů, včetně dalších změn, které mohly být provedeny při úpravách.

Přesnost je základním předpokladem dobré žurnalistiky a objektivní reportáže. Novináři dělají chyby, ať už úmyslně, nebo ne. Chyby poškozují nejcennější hodnotu žurnalistiky: důvěryhodnost. To je koneckonců kvalita, na kterou se nejčastěji odvolávají novináři, pokud chtějí svou žurnalistiku odlišit.

Jednou z metod ke snížení pravděpodobnosti chyb je ověření; tj. kontrola faktů před zveřejněním.

Dizertační práce z roku 2008, která byla publikována na univerzitě v Hamburku, počítala všechny opravy provedené oddělením dokumentace v jediném vydání Der Spiegel. Konečný počet byl 1 153. Dokonce i kdybychom vyloučili opravy týkající se pravopisu a stylu, zbývalo ještě 449 chyb a 400 nepřesných pasáží, z nichž více než 85 procent bylo považováno za relevantní nebo velmi relevantní.

Kořeny, současnost a budoucnost politického factcheckingu

Bill Adair, zakladatel kultovního Pulitzerovou cenou oceněného projektu Politifact, sdílí ve videolekci zkušenosti a vize z oboru politického factcheckingu.

Technologické možnosti ověřování informací

Technoložka, spisovatelka a umělkyně An Xiao Mina ve videolekci představuje možnosti využití technologií při ověřování informací a seznamuje se svým výzkumem memů a občanských protestů.

Předpoklady a důsledky kecání - Video lekce Johna Petrocelliho

Existuje lhaní, a pak existuje kecání. Jedno z toho je pro dnešní dobu zvláště typické. Sociální psycholog John Petrocelli seznamuje se svým výzkumem kecání a vysvětluje, proč jsme ochotni uvěřit nesmyslům.