Image Alternative text

Prohledávání Země: základní geolokační nástroje k ověřování snímků

Publikováno: 06/11/2017

Autorem článku publikovaném 24. 7. 2015 na webu organizace Bellingcat je Eliot Higgins. 

 

Spolu s vývojem ověřovacích a volně přístupných technik pro investigaci se v posledních pár letech objevily také různé nástroje a platformy pro usnadnění přístupu k vyhledávaným informacím.

Zásadním nástrojem pro ověřování snímků a videí se stala aplikace Google Earth, která hraje klíčovou roli v procesu geolokace. Geolokace je metoda ověřování, kdy se důležité orientační body a další významné informace viditelné na fotografiích nebo videích vzájemně porovnávají, a tak lze zjistit místo pořízení záznamu. Základní funkcí Google Earth je přístup k satelitním snímkům po celé zeměkouli, ale má také množství dalších funkcí, které jsou při ověřování užitečné.

Jednou z funkcí, která je často opomíjena, je zobrazení historických snímků, které můžete snadno najít v menu View. Když je tato volba zapnuta, zobrazí se posuvník, díky němuž změníte zobrazený snímek na historický, pokud je na Google Earth dostupný.

To je praktické z mnoha důvodů: pozice satelitu v momentě nahrání snímku může například poskytnout pohled na jednu stranu budovy, ale další snímky pořízené v jiných časech vám umožní záběr jiný. Příklad níže ukazuje tu stejnou lokaci během dvou různých dnů s odlišnými pohledy na strany budov.

Další užitečnou funkcí je vrstva Fotky, která zobrazuje fotky z různých zdrojů, z nichž nejdůležitějším je Panoramio. Panoramio je webová stránka, kam uživatelé mohou nahrát geotagované fotky a ty se pak zobrazí na Google Earth. Díky této vrstvě si můžete prohlédnout fotky pořízené přímo na úrovni ulice. Porovnávání historických snímků na fotce nebo videu vám může pomoci porovnat obrysy budovy. (AKTUALIZACE: Aplikace Panoramio již není provozována, pravděpodobně nejvhodnější alternativou je například Mapsights, případně další aplikace jako FlickrPhotosynth na Bing či SmugMug).

 

Pohled z ulice

Pohledy z ulice jsou pro geolokaci nadmíru užitečné a dostanete se k nim skrze funkci Street View na Google Maps a Google Earth. Za pozornost stojí i ruská stránka Yandex Maps, která je méně známá, ale mnoho snímků z její sbírky pochází z míst, která na Google Street View ještě dostupná nejsou.

Když znáte rozličné nástroje pro geolokaci, protože můžete porovnat informace podle dostupných detailů. Je přitom nutné vzít v úvahu datum, kdy byly pohledy z ulice nahrány: např. v tomto nedávném článku snažícím se zjistit, kde bylo nahráno video k sestřelení letu MH17, ukázaly snímky z Yandex Maps danou lokaci, ale billboardy zachycené na videu tam chyběly. Nicméně satelitní snímky Google Earth prokázaly, že billboardy jsou v místě poměrně krátkou dobu a v době snímků z Yandex Maps ještě neexistovaly.

Porovnáním snímků z Yandex Maps s dalšími informacemi o daném místě (např. že tamní kostel byl nedávno rekonstruován) bylo možné ověřit si datum jejich pořízení. To ukazuje na další přehlížený aspekt geolokací a ověřování: nejen že si potřebujete ověřit snímek, který zkoumáte, ale také je třeba ověřit další materiály a informace, které se k němu vztahují. Tagy a značky (geotagy) ve snímcích mohou být nepřesné nebo změněné, takže je musíme ověřit jako další částečku komplexního procesu.

 

Svět geotagů

Poslední dobou vznikly nové platformy, díky nimž jsou geotagy ještě užitečnější součástí ověřovacího procesu. Yomapic je stránka, která zdarma umožňuje vyhledat geotagové snímky poslané na populární ruskou sociální síť VKontakte a na Instagram (AKTUALIZACE: Aplikace Yomapic už není provozována, níže v článku je však uvedena funkční alternativa EchoSec). U příkladu níže Yomapic zobrazuje snímky poslané z města Rakká kontrolovaného v daném období Islámským státem.

Zajímavou funkcí Yomapicu je možnost podívat se na vybraný účet kliknutím na uživatelské jméno, čímž se zobrazí všechny fotky na tomto účtu, nehledě na to, zda jsou geotagované či nikoli. Obrázek níže ukazuje uživatele Instagramu a jeho cesty ze Seychel do Keni, pak do Turecka a nakonec do Rakká v Sýrii.

Alternativou k Yomapicu je EchoSec, který zahrnuje mnohem více sociálních sítí s jejich vyhledávači, včetně Twitteru, Facebooku, YouTube, Panoramia a Flickeru. Má také vyhledávač časového rozpětí, což je velmi užitečné při investigaci minulých událostí.

Přestože zjevným přínosem Yomapic a EchoSec je objevování příspěvků vztahujících se k určitým událostem v dané oblasti, jeho hodnota spočívá i jinde. Když vyhledáváme snímky formou geolokace, někdy nelze najít pohledy do ulice nebo fotografie v rámci Panoramia, ale díky Yomapic a EchoSec máme možnost zjistit, jestli někdo místní poslal fotku na Instagram nebo YouTube, čímž odhalíme vizuální vodítka o lokaci, která je pro nás zajímavá. Tím se nám rozšiřuje seznam možností, které můžeme využít při hledání referenčních snímků. Kombinací těchto nástrojů jsou naše snahy o ověření daleko více efektivní.

 

 

 

Hrami proti dezinformacím a nedůvěře v média

V rámci projektu zaměřeného na mediální vzdělávání seniorů a starších dospělých zmapoval Tomáš Titěra současný stav v oblasti her s tématikou mediální gramotnosti. Tento článek tak přináší přehled konkrétních příkladů her, které různými způsoby pracují s mediální tematikou a s různou úspěšností cílí na rozvoj mediální gramotnosti.

Výukový modul: Stručný průvodce historií „fake news“ a dezinformací

Fabulování informací není nic nového. Mylné informace, dezinformace a propaganda jsou rysy lidské komunikace nejméně od dob antického Říma, kdy Antonius potkal Kleopatru. Šíření mylných informací a dezinformací pak dramaticky umocnil Gutenbergův vynález knihtisku roku 1493. Nakonec přinesl i první velkou novinářskou kachnu (hoax). Šíření dezinformací se poté objevovalo během konfliktů, změny režimu a katastrof.

Attention economy: Obrovské tržiště s naší pozorností

Dnešní snadná a neomezená dostupnost informací vede tomu, že „už nečteme, jen listujeme“, jak uvádí Alex Iskold, ředitel newyorské společnosti Techstars. Nudné webové stránky se v podstatě podobají orientálnímu bazaru: uživatelé odtud rychle spěchají pryč, protože vědí, že mohou vybírat ze spousty alternativ. Technologické společnosti se proto zoufale snaží najít relevantní obsah a dostat ho k uživatelům.