Image Alternative text

Odhalování fiktivních podniků

Publikováno: 06/11/2017

Autorkou článku publikovaného v Příručce verifikace pro investigativní novináře organizace Evropské centrum pro žurnalistiku je ​Khadija Sharife. 

 

Khadija Sharife, investigativní novinářka a spisovatelka, koordinuje forenzní výzkum v Africe v rámci Investigative Dashboard (ID) a je vědeckou pracovnicí Africké sítě center pro investigativní žurnalistiku (ANCIR).  Také je autorkou a spoluautorkou několika knih, včetně „Tax Us If You Can: Africa“. Její články byly publikovány v tradičních i akademických časopisech. Žije v Jihoafrické republice.

Investigativní práce vychází z teze, že „všechno je dohledatelné někde na papíře“ – díky tomu můžeme odhalit zákulisí sítí, společností a nedovolených a nezákonných aktivit. Důležité je ale vědět, jak na to.

Africká síť center pro investigativní žurnalistiku nedávno pátrala po celosvětově fungující pyramidové síti, kterou řídil Renwick Haddow, režisér žijící ve Velké Británii. Ten stál na vrcholu subjektu jménem Capital Organisation, který kontroloval síť více než 30 fiktivních společností, jejichž účelem byl prodej podvodných investic. Síť za 5 let uzavřela obchody v hodnotě víc než 180 milionů amerických dolarů.

Jednalo se o celosvětovou síť propojených právnických osob a naše organizace měla celkový rozpočet 500 dolarů na pátrání a odhalení zákulisí. Celý rozpočet byl vynaložen na práci našeho novináře v Sierra Leone, který měl navštívit farmu, jež s podvody souvisela, poznat místní a získat dokumenty od relevantních ministerstev. Žádné peníze už pak ale nezbyly na další náklady související s pátráním, včetně sledování pohybu financí.

Jak jsme podvod odhalili? Hledáním a sledováním toku dokumentů („papírů“), což v tomto případě znamenalo mít přístup k množství informací z databází, tzv. korporátních brožur, soudních záznamů a dalších veřejně dostupných zdrojů. Všechny důkazy, které jsme nashromáždili, si můžete prohlédnout a přečíst v plném znění v článku „Catch and Release“, který vyšel ve World Policy Journal na jaře roku 2015.

 

Anatomie podvodu

Podvod využíval fiktivních společností k prodeji smyšlených investic ve vzdálených lokalitách. Investory byli často penzisté z Velké Británie. Tyto domnělé investice sahaly od zemědělství (farmy vyrábějící palmový olej, rýži, kokos a pšenici) přes minerály (zlato, platina, diamanty) po nemovitosti, vodní dluhopisy, VoIP volání a další. Kupujícím byla slibována vysoká návratnost, často s garancí exitových strategií, což investory ujistilo v tom, že se jim peníze vrátí, a navíc na tom vydělají.

Fiktivní podniky se jmény jako Agri Firma, Capital Carbon Credits a Voiptel International neměly žádné zaměstnance, bankovní účty, kanceláře nebo jiné známky reálné společnosti. Haddow a jeho partička předávali peníze finančním agentům, kteří je pak ukládali v daňových rájích, například na Kypru. Konečný převod byl pak proveden do společností jako Rusalka a 23 Glenburnie Investment se sídlem na Britských Panenských ostrovech.

Tyto fiktivní právnické osoby podporovaly investiční schémata, která byla buď zcela, nebo zčásti mimo dohled britského Úřadu pro finanční chování (Financial Conduct Authority). Investice byly často propagovány skrze fiktivní makléřské firmy s názvy jako Capital Alternatives, Velvet Assets, Premier Alternatives, Able Alternatives a další. Tyto podniky měly sídlo ve Velké Británii a posléze se šířily po celém světě – od Gibraltaru po Dubaj. Často neměly nic víc než jen krátkodobé kanceláře nebo dočasné poštovní schránky. Mnohé dokonce sdílely stejné telefonní číslo nebo adresu.

V čele podvodu stáli často bezpáteřní obchodní zástupci, kteří byli motivováni 25% až 40% provizemi z prodeje nových investic. Zbytek byl předán jako „poplatek za investiční sjednání“ na soukromé offshore účty zřízené Renwickem Haddowem, Robertem McKendrickem a dalšími klíčovými hráči.

 

Sledování toku

Nejdůležitějšími aspekty každého pátrání je hledání informací, naslouchání a kladení relevantních otázek. To ale vyžaduje znalost kontextu a naslouchání správným zdrojům, jedině tak se dá najít jádro příběhu. Data, ať už jsou dostupná zdarma či nikoli, nikdy nenahradí dobrý investigativní průzkum. A k tomu v dnešní době člověk potřebuje vědět, jak a kde se dají zjistit informace, jak se k nim může dostat a rozvíjet je dál.

Ze soudních dokumentů bylo zřejmé, že to nebylo poprvé, kdy byli někteří jedinci a subjekty v tomto podvodu vyšetřováni. Ačkoli dotyčný soudní dokument zkoumal jen zdánlivě nedůležitou otázku – jestli bylo schéma činem jednotlivce nebo kolektivu – může pomoci přinést další důkazy a vodítka, která by jinak nebylo možné zjistit.

Shromáždili jsme tedy tzv. korporátní brožury se jmény finančních agentů, makléřů, auditorů a s adresy kanceláří a dalšími fakty o propojení mezi zdánlivě nezávislými společnostmi.

Během této práce jsme využili veřejně dostupné databáze jako je Duedil, které umožňují vyhledání osob i ředitelů společností. Uživatelé si tak mohou dohledat číslo společností – současných i zrušených atd. – v kterých daný ředitel figuroval. Tyto databáze mohou poskytnout také další důležité informace: o akcionářích firmy, registrovaných kancelářích a historii osob, které jsou s firmou spjaté. Dále jsme používali LinkedIn, abychom prověřili předchozí osobní a firemní konexe.

Některé volně dostupné zdroje jako je Duedil v tomto pátrání dobře fungovaly u společností ve Velké Británii. Specifické aspekty jsme dohledávali u Companies Hourse, Orbis a na dalších webech obsahujících data o firmách. Tyto zdroje jsou všechny volně dostupné pro novináře přes The Investigative Dashboard. Ten „propojuje více než 400 databází na internetu ve 120 jurisdikcích, kde si snadno dohledáte informace o fyzických a právnických osobách, které vás zajímají“.

ANCIR hraje roli v koordinování afrického oddělení v Investigative Dashboard. Na rozdíl od jiných jurisdikcí, africké země často nemají digitalizovaná nebo elektronicky dostupná data. Za tímto účelem školíme a spolupracujeme s výzkumnými pracovníky přímo z daných zemí, abychom fyzicky získali nejen aktuální a přesné informace o dané firmě, zemi, soudu a další údaje, ale abychom také mohli navštívit dané lokality, provádět základní rozhovory a pořizovat relevantní fotky.

Spolu s databázemi jsme také využili internetové vyhledávání Whois, kde bylo možné zjistit datum vzniku a jméno vlastníka webových stránek, které byly napojené na celou síť. Pak jsme porovnali kontaktní údaje na webových stránkách s informacemi uvedenými ve firemních databázích pro makléře a fiktivní podniky. Za použití speciálních vyhledávacích frází jsme byli schopni vyfiltrovat zmínky o relevantních jménech, společnostech, produktech atd. z různých zdrojů na internetu. Také jsme hledali novinové články, které zmiňovaly osoby nebo společnosti, jež byly součástí sítě. Brzy jsme přišli na to, že mezi nimi byli i vrazi, osoby viněné z praní špinavých peněz a další podobné osoby.

Jako součást pátrání jsme vytvořili smyšlené profily na sociálních sítích, které nám umožnily napojit se na relevantní společnosti a osoby a zahájit s nimi e-mailovou komunikaci.

Kritická část investigace byla provedena osobně. Jakmile bylo jasné, že Sierra Leone byla ústředním bodem příběhu, věnovali jsme 500 dolarů z Open Society West Africa (OSIWA) na práci výzkumného pracovníka v terénu. Silas Gbandia pak fyzicky kontroloval, zda byly řádně zapsány pronájmy pozemků, a pokud ne, které části nebo aspekty byly vyloučeny.

Většina investorů předpokládala, že pronájmy pozemků byly právně v pořádku, nicméně tomu tak nebylo. Některé (například ty, které se týkaly palmového oleje) nebyly zapsány v ústředním rejstříku v Sierra Leone, nejméně jeden pozemek byl zcela podvodný, další splňovaly zákonné parametry jen částečně. Využití terénních výzkumných pracovníků k získání údajů o registrovaných pozemcích bylo nedocenitelné.

Pro zpracování a publikování důležitých dokumentů jsme využili bezplatnou službu ANCIR s názvem sourceAfrica. Zpracovali jsme tak i dokumenty z dalších důvěryhodných zdrojů nebo od lidí, s nimiž jsme udržovali dobré vztahy.

Jakmile jsme sesbírali všechny informace, spojili jsme se s Heinrichem Böhmkem, jihoafrickým prokurátorem a interním expertem v ANCIR, abychom „přezkoumali“ naše důkazy. Jedná se o proces, který Böhmke převzal z právního světa a přizpůsobil investigativní žurnalistice. Zkoumali jsme zkreslení, rozpory, soudržnost a pravděpodobnost v rámci důkazů, zdrojů a rozhovorů. Podrobný návod k přezkoumávání pro novináře naleznete zde. (Kromě Böhmkeho jsme spolupracovali také s Giovannim Pelleranem, technickým specialistou v rámci ANCIR, který nám pomohl se získáním metadat z mnoha elektronických zdrojů a dokumentů.)

Po rozklíčování vztahů mezi lidmi a v rámci společností, jurisdikcí a finančních agentů a produktů a prostudováním firemních dat z Duedil, Companies House a jiných jsme byli schopni vizualizovat strukturu této sítě. Tak jsme mohli zjistit, jak síť funguje a kdo v ní figuruje.

Velkou část této práce umožnila analýza a investigace veřejně přístupných informací a dokumentů. Tato data nám pomohla mapovat související aktivity, lidi a právnické osoby a získat informace, které byly zapotřebí k dalšímu pátrání.

 

Klíčové otázky

Nejdůležitější na celé věci je vědomí toho, že nemusíte být génius, abyste zahájili pátrání nebo odhalili firemní praktiky – je to jednoduše o zvídavosti, technice a vůli prostudovat o dané věci co nejvíce materiálů. Projděte si co nejvíce zdrojů dat: z firem, z médií, nevládních organizací, o dopravě související s případem, informace o sankcích, fakta z pozemkových rejstříků... Zaměřte se na to, co není zřejmé, co se zdá nelogické nebo co vás jednoduše bije do očí. Poslouchejte svůj instinkt. Pokládejte co nejvíce otázek. Například při průzkumu právnické osoby hledejte odpovědi na tyto otázky:

  • Co společnost dělá?
  • Kolik má zaměstnanců? Kdo jsou její zaměstnanci?
  • V kterých zemích působí?
  • S jakými dalšími zeměmi je spjatá?
  • Jak se jmenují firmy, které jsou na společnost napojené v zemích, kde společnost působí?
  • Kde společnost platí daně?
  • Kde podává daňové přiznání?
  • V jaké výši obchoduje se svými dceřinými společnostmi?
  • Které firmy tuto praxi provádějí a proč? (A kde?)

Pamatujte si: vše je dohledatelné někde na papíře.

 

Kořeny, současnost a budoucnost politického factcheckingu

Bill Adair, zakladatel kultovního Pulitzerovou cenou oceněného projektu Politifact, sdílí ve videolekci zkušenosti a vize z oboru politického factcheckingu.

Technologické možnosti ověřování informací

Technoložka, spisovatelka a umělkyně An Xiao Mina ve videolekci představuje možnosti využití technologií při ověřování informací a seznamuje se svým výzkumem memů a občanských protestů.

Předpoklady a důsledky kecání - Video lekce Johna Petrocelliho

Existuje lhaní, a pak existuje kecání. Jedno z toho je pro dnešní dobu zvláště typické. Sociální psycholog John Petrocelli seznamuje se svým výzkumem kecání a vysvětluje, proč jsme ochotni uvěřit nesmyslům.